CDT 24. den

Posted on

Skutečně vstáváme až před osmou. Vyspím se o to víc, že jsem se nemusel probouzet v noci. Obyčejně totiž nezvládám dopsat deník večer, po deváté se mi nekompromisně zavírají oči. Řeším to tak, že si nastavuji budík na druhou ranní, většinou to do tří stihnu dopsat a znovu usnout. Ale včera jsem to stihl večer.

Když nás, co jsme spali venku (nakonec se přidal i Commander) uvidí soused z vedlejšího baráku, jak se probouzíme, hned nám přes plot nabízí kafe a vyptává se na trail. V devět pak všichni vyrážíme. Očekává nás nastoupání o 1.100 metrů do cca 3.200 m.n.m. Věšinu toho zvládáme za dopoledne.

Prostředí kolem nás se radikálně proměňuje. Najednou je to horská stezka. Zmizeli keře a zakrslé borovice, všude je tráva, kytky, vzrostlé stromy a měká půda pod nohama. A voda! V půl jedné se zastavujeme u potoku a společně s Commanderem a posléze i Dixie a Aaronem (35, USA) poobědváme. Z Aarona se vyklube ten kluk, co nás před pár dny v noci probudil pochodujíc kolem za tmy.

Cestou dál jsou všichni úplně u vytržení z té proměny. Skutečně jsme ještě včera ráno šlapali v pouští? Sem tam narazíme i na flíček sněhu, což vyprovokuje krátkou koulovačku mezi Commanderem a mnou.

Krajina nám hodně připomíná severní Kalifornii. To ještě umocní kmeny stromů popadaných přes cestu, které musíme přelézat.

Když kolem čtvrté chvíli pauzírujem, objeví se další nová tvář na trailu – Shiloh (65, USA). Vyrážel o dost dřív před náma, ale zanítil se mu zubní váček a ztratil jeho ošetřováním a zásahem dentisty několik dní v Silver City. A já mám další noční můru.

Cesta přešla v pozvolné klesání.

Že je máj, lásky čas, nám připomenou dvě veverky, které uprostřed cesty… které si tam projevují blízkou náklonost. Když se k nim s Down Timem přiblížíme, nepřestanou, jen spolu, stále v objetí, odhopkají o pár metrů dál a pak ještě o kus, přičemž nepřerušeně pokračují v započaté činnosti.

Párkrát se nám naskytne pohled do dálky na sever a tam už jsou jasně vidět vrcholky hor blížícího se Colorada.

Potkáme šedesátiletého dobrovolníka Gerryho, který tu udržuje trail. Prořezává padlé stromy, zpevňuje stezku, obnovuje značení. Patnáct minut si povídáme, děkujeme mu za to, co dělá.

Další potok, který je na míli 664,8 hledáme trochu déle, ale nakonec je to silně vyvěrající pramen prýštíci ze země, který někteří ani nefiltrují.

Je tu krásnej plácek, který nás přesvědčí, abychom zůstali přes noc, přestože je teprve šest. To podpoří i fakt, že jsme přes všechno vzrušení z proměny krajiny byli dost unavení a malátní. Možná se na nás projevuje i nabraná výška. Nakonec, slíbili jsme si lehký den.

Zůstává tu s námi i Shiloh, Commander a Super Hip. Dixie s Aaronem jen doberou vodu a šlapou dál.

Vaříme večeři. Teda vaříme… Na trailu je to vždy jen ohřátí vody a rehydratace sušených jídel. O to víc nás překvapí Super Hip, živící se  jako kuchař, který tu opravdu vaří ze základních surovin. Tak to je poprvé, co něco takového na trailu vidím. Sice za to platí výrazně větším / těžším batohem, ale když to od něj zavoní, všem se nám sbíhají sliny.

Asi po hodině dochází i Robin. Je jí zle, motá se, měla i halucinace. Nejdřív ukazují příznaky na dehydrataci, ale nakonec přizná, že pila nějakou nefiltrovanou vodu. Hromadně prohrábneme lékárničky a doufáme, že ji tím nepřitížíme a že ráno bude líp.

Já ještě zahraju dva songy na ukulele. Zkouší to i Commander, ale bez cviku na mou blechu prsty neposkládá.

Společnost rozpustíme už v půl deváté a za zpěvu zurčícího pramene okamžitě usínáme.

34 km (celkem 893 km)

2 Replies to “CDT 24. den”

  1. Tak veverky jsem ještě neviděla! 😂 a navíc takhle odhodlané!
    Doufám, že Robin bude lépe! Dej vědět! A díky za to pravidelné psaní i za cenu budíčku v takovou nelidskou dobu 😉

Leave a Reply to KatkaCancel reply