CDT 20. den

Robin se Super Hipem vyrážejí v pět, aby stihli Mt. Taylor za rozbřesku, my o dvě hodiny později. Je to taková rozcvička na Colorado. Tohle už je poctivý stoupání, serpentina za serpentinou, dva nádechy na jeden krok. V batohu jídlo na cca 90 mil, voda na 15, plus kilogram překvapení, které nesu pro Sáru k jejím blížícím se narozeninám. Ty 3,3 míle se škrábem žalostné dvě hodiny.

Fouká studený vítr (3Bf), takže máme i v tom slunci oblečené bundy. Ale je to nádhera, sice máme jazyk na vestě, zato úsměv od ucha k uchu.

Když pak staneme na vrcholku v 3.445 m.n.m, nacházíme tu v dolíku schouleného Commandera, Robin a Super Hipa. Chci udělat vrcholovou fotku našeho družstva. Stavím improvizovaný stativ ze tří hůlek s ministativem GorillaPod na vrcholku, to celé fixované gumou. Než se mi ale podaří partu dostat před objektiv, příjde silnější poryv větru, stativ se kácí a foťák dopadá na kámen. Bezmocně koukám, jak se z něj kus urazí a mizí mezi hromadou šutrů. Když se vzpamatuju, zkoumám poškození. Odnesl to vysouvací hledáček, je kompletně amputován.

Vše ostatní zdá se funguje, objektiv byl naštestí zatažen a je nepoškozen. Tenhle foťák už mi slouží čtyři roky a vydržel toho opravdu hodně. CDT je holt jeho cesta poslední. Fotit bez hledačku jen na displej je sice mrzuté, zvlášť ve slunečné dny, ale jsou horší věci v životě lidským. Můžu to brát i tak, že jsem ten foťák o něco odlehčil. Fotku si i tak uděláme.

V dálce už vidíme Aspen. Ještě si vaříme kafe, ale to už jsme dost vyfoukaný a tak postupně sestupujeme na druhé straně dolů. Teprve při sestupu nám dojde, kolik jsme toho na vrcholek vyšlápli. Z Grants to je 1.480 výškových metrů. Téměř to samé spadneme zase dolů.

Jde se hezky, teplota nepřesáhne 26°C, jen ten vítr pořád nepříjemně fičí. Obědovou pauzu dáváme v jednu, přesně na hodinu.

Po půl třetí se napojíme na oficiální trail (míle 565,3). Nacházíme tu odpočívajícího rozesmátého Man In Blacka. Skutečně Mt. Taylor obešel po oficiální cestě. Mimo jiné nám přezpívá své CDT blues.

From out of New Mexico’s bootheel
Following nothing but piles of rock
Out of water for over two hours
And now I got a hole in my sock

I got the lowdown CDT blues
Yeah I got the lowdown lowdown lowdown CDT blues

Down in the Gila Canyon
My god what a beautiful land
My feet soaking wet for hours
From crossing this river again and again

I got the lowdown CDT blues
Yeah I got the lowdown lowdown thousand cut CDT Steve blues

Froze my ass off one morning at Snow Lake
Tried to put on my frozen shoes
Stuffed in 12 angry red blisters
Lord knows I paid my dues

So I got the lowdown CDT blues
Yeah I got the lowdown thousand cut New Mexico CDT blues

Looking down that ribbon of Highway
Everyone knows road walk-ins a bitch
It’s true you can hike your own hike
Just don’t wave when you get a hitch

Because I got the lowdown CDT blues
Yeah I got the lowdown lowdown lowdown CDT blues

Po dvaceti minutách šlapem dál, MIB zůstává do čtyř, než opadne největší horko. Chce trochu snížit svou denní kilometráž, trochu ho začaly zlobit nohy. No po pravdě… Hlavní důvod je ten, že napětí mezi ním a Sárou už přerostlo únosnou mez a on nemá důvod to překousávat. Hike your own hike Man In Black, byl jsi skvělej parťák.

Přestali jsme klesat a cesta je teď mírná, vede převážně lesem. Na míli 569,2 docházíme k dalšímu kravskému napajedlu (16:20). Plave v něm spousta nečistot a tak i našim novým filtrům trvá skoro hodinu, než přefiltrují pět litrů (k dalšímu zdroji je to něco přes 15 mil = [1 litr na pět mil x 3] + 1 litr na noc + 0,5 litru na okamžité vypití + 0,5 litru na zpětný proplach filtru). Filtr proplachuji okamžitě, dvakrát, vždy po 2,5 litru přefiltrované vody. Jedině Sarah to vzdala a rovnou používá chemii (Aquamiru).

Trail se změnil v kamenitou silnici v otevřené prérijní krajině.

Stále fouká nepříjemný vítr, teď už má v nárazech až 5 Bf. Klobouk mám přivázaný na batohu, i tak mám obavu, že ho vítr utrhne a odnese.

V jednu chvíli mne málem přejede osobní auto. Je jediné, které tu potkáme. Jede krokem, ale v tom větru jsem ho přeslechl, až na mne musela ze zadu zavolat Sarah. Vůbec nechápu, jak to může osobák na téhle silnici pro jeepy zvládnout. Řidič nám nabízí vodu, ale je nám trapné vylít žabincem vonící tekutinu z napajedla a vzít si od něj čistou.

Zmítáni větrem šlapeme do sedmi, kdy se před námi spásně objeví teréní vlna a na ní pár stromů, a tahle kombinace vítr dostatečně rozbíjí. Nacházíme si na tvrdé půdě plné lávových kamínků každý svůj flek ke spaní (míle 574,7).

Narozdíl od včerejška si užíváme ještě přes hodinu a půl světla. Obloha je zpola zatažená, přesto na nás při usínání sem tam blikne hvězda.

37 km (celkem 745 km)