Postupně se scházíme u snídaně. Dáme si všichni čtyři prát prádlo do jedné hotelové pračky a jdeme dokoupit zásoby na dalších 106 mil do nedalekého Walmartu.
Kolem desáté jdu už sbalený se Sárou na poštu pro balíky z REI. Věci pro kluky jsou v mém v balíku. Dáváme si sraz v mexické hospodě, ze které nám včera dovezli večeři. Pošta je docela z ruky a tak se projdem značný kus po Route 66.
Je to jako dostat se strojem času o 50 let zpět. Veškerá architektura pochází z doby největší slávy této silnice spojující východ se západem. Smutně působí spousta opuštěných a chátrajících motelů, pro které již není využití.
Balíky jsou na místě, vracíme se za klukama do hospody a společně s Robin (21, Holandsko) a Super Hipem (26, USA) pobědváme. Ukáže se, že jsme si všichni omylem objednali náhradní náplň do Aquamiry, namísto originálních lahviček s kapátky. Takže cestou z města si ješte dokoupíme kapky do očí, abychom mohli použít jejich lahvičky. Sarah už se zase trhá, běží napřed. Jen nám pošle zprávu, kde na nás počká. Konečně v půl druhé opouštíme město. Trochu nás zarazí cedule vyzývající k nebrání stopařů.
Pochopíme to až ve chvíli, kdy procházíme kolem velkého vězeňského komplexu. Za ním nás zase překvapí chlapík, který si jen tak zastaví na kraji silnice a cvičí se ve střelbě do kraje. Z kufru mu čouhají další tři flinty. Vítejte v Novém Mexiku.
Po sedmi mílích scházíme ze silnice na trailhead. Tady odpočívá Robin, Super hip, Commander a Sarah. Dál už pokračujem po úzkém trailu. Jdeme sami se Sárou, kluci si ještě chtějí odfrknout. Co na tom, že na stezce často leží lávové kamení bodající do nohou. Po včerejším úmorném dni na silnici je to paráda.
A většící se kopce nám připomínají, že větší část Nového Mexika máme za sebou a hory jsou každý den blíž.
Takovým příslibem je i Mt. Taylor, na kterou bychom rádi zítra vylezli. Pomalu, ale vytrvale k němu nastoupáváme.
Na míli 550 Sarah zastaví, že si chce dobrat vodu ze zdroje ležícího mimo trail. Příjde mi to zbytečný – náš dnešní cíl, potvrzený vodní zdroj je o 2,7 míle dál a je už 19:00, za chvíli začne padat světlo. Sarah nechá na cestě batoh, jde jen s láhvema a tak tam 20 minut čekám, až se vrátí. Mezi tím dojdou kluci. Sarah se vrací s prázdnou, že je voda moc daleko a špatně přístupná. Man In Black to chce přece jen zkusit, vyráží ze svahu dolu, i když na něj volá, že my půjdeme dál. Mezi těmi dvěma to poslední dva dny trochu jiskří, vnáší to do partičky neklid. Takže MIB je fuč, my máme tak 80 minut světla a 2,7 mil před sebou. MIB navíc říkal, že chce jít klasickou trasu, která Mt. Taylor obchází. Musíme se rozhodnout rychle. Píšeme MIBlackovi vzkaz potvrzující, kde budeme a spěšně vyrážíme. Za 35 minut odbočíme na alternativu a po další 0,9 míli nacházíme velkou drátěnou ohradu, ve které je koryto s čistou vodou a Robin se Super Hipem. Rychle filtrujeme, stmívá se. Díky přibaleným redukcím kombinuji nový filtr se zbytkem Gravity Flow systému a funguje to téměř zázračně. Zase filtruji rychle a bez námahy. Sarah je rozhozená ze situace mezi ní a MIBlackem, chce být sama, jde si lehnout o pár desítek metrů dál. Já vařím vodu na večeři pro mne i pro Down Tima – chybí mu plyn k jeho plynovému vařiči. Všichni v devět zaléhají, mě to trvá o půl hodiny déle. Doufám, že se zítra probudíme do lepší nálady.
35 km (celkem 708 km)
To je strašně fajn, že píšete každý den – mám se na co těšit, sleduji a držím palce! Děkuji za krásné vypravování! Přeji spousty pohody a dobrá počasí a zdraví ať drží až do cíle.
Každý večer se těším na nový příspěvek! Díky za tuhle možnost podílení se na tvé cestě. Krása!
Mrzí mě, že vše není perfektní, ale zas bude dobře! Tak ať se vám zítra a každý další den dobře šlape!