CDT 16. den

Posted on

Toaster House se probouzí k životu kolem sedmé. Jen se stačím rozkoukat, už mne (a dalších pět šťastlivců) popadá Nina za křídlo, že s ní musíme jet na prohlídku města. Nasouká nás do auta a už nám ukazuje kudy hnali kovbojové v 19. století stáda krav, kde měl kdo zlatokopeckej claim, ale taky sbírku větrných pump, které dodnes na některých místech slouží.

Zlatým hřebem je obří radiový teleskop (VLBA), jeden z desíti zapojených do sítě a umístěných po celém území USA, pátrajících po mimozemských civilizacích. Známe z našich kin z filmu “Contact”.

Vidět tuhle masu (průměr 25 m, váha 260 tun) otáčet se na kolejích o 180° byl zažitek.

Po návratu na mne Sarah mává, že už byla na poště a má i můj balík. Přebalujeme, ale máme příliš mnoho jídla. Počítali jsme na další etapě s delší variantou, ale tu jsme včera splolečným hlasováním zavrhli. Je na ní málo vody. Takže dobrou půlku zaslaných zásob nechávám v hiker boxu. Sarah vyrazí v 8:30 sbalená na cestu na snídani do Gathering Place, já s Down Timem půl hodiny po té, MIB už tam je, leč nesbalen.

Na místě už většina osazentsva spokojeně sedí nad vejci, slaninou, bramborami, palačinkami a nekonečnými hrnky s kávou. Než si stačíme s Down Timem objednat, Sarah už se zvedá, že vyráží a než stačíme zareagovat, je pryč. Asi potřebuje chvíli šlapat o samotě.

Snídaně je, jak je v této zemi zvykem, opulentní. Kluci (DT a MIB) mají problém s balíkem. Nedorazil. Intenzivně to řeší. Nechci je opouštět, to se nedělá a tak s nimi čekám, jak to dopadne. Mezi tím si ještě dáme místní vyhlašené koláče. Já konkrétně jablečný se zeleným chilli a je to naprostá bomba! Objeví se tu i další starý známý z PCT – Sedapcheck z Hamburku.

Balík MIB nedorzí. Jeho máma (i zde připomínám – MIBlackovi je 61 let) ho zapomněla poslat. Down Time se zase domlouvá s Ninou, ať mu jeho balík přepošle do Ghost Ranch. V Pie Town není obchod, ale kluci se lehce dozásobí z hiker boxu. Před dvanáctou konečně vyrážíme.

I dnes je to road walk, kolem vyschlá krajina, na teploměru 33°C. Šlapeme zabráni do hovoru, dnes řešíme oblíbené téma: knížky a filmy na jejich základě. Občas nás zahalí prachem projíždějící auto. Jedno zastaví a čiperný důchodce na mne pokřikuje, jestli jsem “bloody Chinese”. Je to opět veterán, tentokrát z korejské války. Mě tu snad jednou kvůli tomu klobouku rovnou zastřelej.

Pán je velmi výřečný a hned nás zve k sobě, že má o kousek dál usedlost a že si u něj máme dobrat vodu. To jsme měli v úmyslu a tak rázem víme, díky informacím z Gathooku, že se jedná o manžele Thomasovi. Pak u nás, zrovna když chvíli odpočíváme ve stínu, zastaví ještě jedno auto, vyběhne z něj kluk s balíkem s makronkami. Sotva stačíme poděkovat a už mizí v oblaku prachu.

Když konečně před šestou dorážíme k Thomasovům (míle 440,5), zrovna vychází Sarah, v ruce vzkaz pro nás, který chtěla nechat u cesty. Čekala tu tři hodiny a Thomasovi ji naši přítomnost na cestě zapřeli (a to nás míjeli dvakrát). Dobíráme vodu, konverzujeme se stařečky. Je evidenntní, že CDT hikeři jsou pro ně velké rozptýlení. Down Tima berou záda a tak se mu po nich Sarah “projde”.

Thomasovi nás lákají, ať zůstaneme na noc, ale my se chceme ještě kus posunout a tak je s poděkováním opouštíme.

Já ale musím zhruba po 40ti minutách sejít z cesty. To si mne matka příroda zavolala k vážnějšímu pohovoru. Tak buď můj filtr nefiltruje dobře a nebo jsem doplatil na včerejší zásadní hygienické pravidlo: nikdy nejez s ostatními hikery ze společného holýma rukama. Nikdy nevíš, jak je mají špinavé. Většinou hodně. No nic, spolknu dva endiarony a pospíchám za ostatními.

Docházím je po hodině na míli 445,7. Další voda je až za 2 míle, ale mi jí máme dost a tak to dnes balíme. Ve vzduchu je cítit voda, dnes raději stavíme stany, ale nechávám si otevřený ”hangár”, abych viděl na nebe. Po deváté usínáme.

34 km (celkem 588 km)

Přidat komentář