Přes noc se třikrát přežené lehká přeháňka. V 6:50 vstupujeme prvně do řeky. Je stále pod mrakem, občas padne nějaká kapka a kaňonem studené profukuje. Dnes asi bundy nesundáme. Po hodině míjime velké ležení, kde chlapi v kovbojském zrovna vedou koně k řece pít. Napočítal jsem asi 12 koní. Na jedne straně jim človek záviděl velký komfort, plápolající oheň (i když ten tu už kvůli suchu zakázán…), vůni smažené slaniny a fazolí. Ovšem pracnost a logistika takové cesty je násobně větší, než té naší.
Každému doporučuji ke shlédnutí dokument Unbranded o čtyřech klucích absolovujících podobnou cestu přes Continental Divide jako my se skupinou mustangů.
Docházíme kluka, který dělá čest svému jménu: Man In Black (61, California). Tenhle předčasně penzionovaný učitel ze San Diega vypadá jako D’Artagnan v nejlepších letech a tak ho okamžitě přibíráme jako čtvrtého mušketýra.
Občas jdeme po suchém břehu stovky metrů, občas desítky. Pod nohama se nám sem tam mihne velký pstruh. Teplota nevyleze nad 18°C.
Down Time je amatérský ornitolog a tak nás co chvíli upozorní na nějakého ptáka.
Jdeme na jeden zátah do dvanácti. V poledne na chvilku vykoukne slunce, neváháme a usedneme k hodinovému obědu.
Cestou dál nemohu přestat myslet na to, že okolí řeky Gila bylo území obývané kmenem Apačů a tak samozřejmě čekám, kdy na mne z jedné z četných jeskyní podél řeky vykoukne Inčučuna, Vinetou nebo alespoň Klekih Petra.
Výhodou chůze ve skupině je, že se můžeme střídet v čele. Vždy jen jeden hledá schůdnou cestu a ostatní ho následují. Můžou si tak trochu odpočinout, respektive soustředit se “jen” kam položí další krok. A to v tomhle terénu není málo.
Ve tři uděláme druhou pauzu. Teprve teď si všímám, jak mám pořezané nohy od neustálého prodírání se roštím. Ale neměnil bych. Dochází nás Commander, šel značnou část přes High route, mimo řeku. Je to rychlejší, ale řekou je to intenzivnější zážitek.
Proud pomalu slábne, jak se blížíme k prameni. V půl sedmé konečně docházíme k našemu dnešnímu cíli: nádrži Snow Lake. Vede sem silnice, jsou tu campingové stoly a suché záchody. Ale špatně se tu hledá místo ke spaní.
Fouká nepříjemně studený vítr (2-3 Bf). Stavíme stany docela daleko od sebe, najít rovný plácek je kumšt. Moc nemluvíme, jsme z toho dnešního terénu dost ucaprtaný. Moje tělo vysloveně volá po energii a tak si vařím dvě večeře. Zjišťuji, že jsem ráno ztratil jeden kolík. Zatím ho nahradí lopatka. Commander je na tom hůř, ztratil těsnící kroužek u filtru, čímž se stal nefunkční. To se u filtrů Sewyer stává. Filtruju mu vodu z nádrže tím svým. Když vidí jak je to bezpracné zapřísahá se, že si pořídí ten samý. Díky větru je dost zima a tak jsme před soumrakem všichni zachumlaní ve spacácích.
38 km (celkem 404 km)