Vběhnout v 6:40 do prvního brodu tu není tak drastické jako na High Sieře. Teplota vzduchu je akorát: 15°C.
Svižně jdeme křovisky na břehu, řekou, lesem, řekou, stezkou plnou oblázků, řekou… až se nám podaří přejít odbočku k horkým pramenům. Nechce se nám ale vracet dvě míle, ještě dnes nějaké potkáme. Na míli 36,7 (alternativy) narazíme na most přes řeku. Vyškrábem se silnici a jdeme po ní další 1,2 míle do Doc Cambell’s.
Je to jen malý resort u horkých pramenů, pro nás je ale důležitá přilehlá pošta s krámem. Jako většina lidí si sem i Down Time poslal balík. My se Sárou se na dalších 140 mil dozásobíme ze 2/3 z hiker boxu a zbytek dokoupíme v krámě. Ale kdybych byl počkal, až si všichni rozbalí své balíky a odloží to co nechtějí, měl bych to z hiker boxu zase ze 100%. Možná bych si měl změnit trail name na Hiker Box Rider.
Down Time má smůlu, jeho balík tu není. Před nedávnem se změnila doručovací adresa a on použil ještě tu starou. Je ale naděje, že balík přesto doručí dnes před dvanáctou. Rozhodneme se tu na něj tři hodiny počkat. Mezi tím se cpem skvělou místní zmrzlinou a kafem. Jenže balík nedorazil. Když si Down Time začne zařizovat jeho přeposlání ukáže se, že si špatně zapsali jeho jméno a balík tu celou dobu byl. Konec dobrý, všechno dobré. Chvíli po dvanácté odcházíme.
Nechali jsme si doporučit ke shlednutí jeden kaňon, který leží mimo trasu. Tak si nejprve nastoupáme po tzv. Gila River High Route (čili alternativě alternativy) 6,1 mil a pak se spustíme do údolí k řece prudkým a úzkým, ale opravdu pěkným Little Bear Canyonem. Ideální místo na přepadení. Teda pardon, ale člověk tu má neustále pocit, že se pohybuje v kulisách klasického westernu. Trochu to připomíná Adršpach, trvá to dvě míle. Pak chvíle na vykoupání, dřív než budeme pokračovat podél řeky / řekou dále. Musím uznat, že Down Time má z nás nejdokonalejší outfit.
Skalní hradba okolo řeky výrazně zmohutněla.
Jdeme ještě 2,8 mil, když konečně dorazíme k vytouženému horkému přítoku (Jordan Hot Springs). Vyškrábeme se podél něj pár metrů proti proudu a najdeme krásnou tůňku, do které se na 90 minut naložíme.
Voda je teplá tak akorát, jako bychom byli zachumlaní v peřinách na peci. Jsem rád, že jsme nepodlehli pokušení jít se “ohřát” už v Doc Cambell’s. Tady máme víc klid, společnost nám dělá jen Commander a Natural (29, Colorado). Slastně se nořím pod vodu a všichni na mne koukají, proč si nedržím ucpanej nos. Když koukám jak puk sdělí mi, že přece každej ví, že v Novém Mexiku žije ve vodě bakterie způsobující mozkové onemocnění. Tak dík. Možná jsem měl v té nevědomosti zůstat.
Jsme v pokušení zůstat, ale byl by to hodně prolenošenej den, tak ještě dvě hodinky šlapem. Když už vyhlížíme místo k přespání, zaslechneme zpoza jednoho stromu zvláštní pochrupování. Že už by tu někdo spal? Ne. To si jen povídala tři medvíďata.
Nejprve se před náma chtěla schovat v koruně stromů a pak raději spolu se svou mámou odpelášila na protější svah. Jdeme raději ještě o míli dál (míle 53,4 alternativy).
Je zataženo, tlak klesá, raději stavíme stany. Sáře se to tentokrát moc nevyvedlo.
A to musím říct, že tenhle Solplex od ZPacku (máme ho všichni tři) se po zkušenostech s tarpem od Six Moon Design staví mimořádně snadno. No chvíli se na ní culíme a pak ji s ním pomůžeme.
Dávám si ohromnou porci skvělého domáciho Chilli z hiker boxu a stelu si vedle stanu. Do něj se přesunu, až když v deset spadne pár kapek.
33 km (celkem 366 km)