CDT 9. den

Posted on

Několikrát se v noci vzbudím, usměju se na hvězdy nad sebou a spokojeně zase usnu s vědomím, že jsem na správném místě a že mi stále zbývá dost času na spánek.

V 6:30 pokračujeme podél hřebene, abychom o kousek dál narazili na místo, které obývá zvláštní postava zvaná Doug the Hermit. Podivín, poustevník, který ale miluje procházející hikery a baví je svými historkami celé hodiny. Obzvlášť, když mu přinesou z města něco čerstvého k jídlu. Sám prý se do civilizace dostane jen jedenkrát za rok. Čím se tu živí mi je záhadou. Máme ale smůlu (nebo štěstí), tohle je na něj moc brzká hodina a tak se nesetkáme. Jen se zapíšem do ”jeho” registru u zvláštního pulpitu.

Dobíráme vodu z blízkého potoka a já znovu žasnu nad snadností a bezpracností Autoflow Gravity filtru. Docela mne rozesmálo, že je u něj přiložen manuál v češtině. Ne že by byl potřeba. Zním sám sobě jako heretik, ale myslím si, že tady má smysl nést o nějaký ten gram navíc. Nicméně finální slovo řeknu až po pár měsícich používání. Přece jen celý systém obsahuje větší množství mechanických elementů a co se může pokazit, to se většinou pokazí. Prozatím ale nadšení.

Cesta po okraji hřebene se střídá s uzkými kaňony. Čím dál víc stoupáme, až se konečně přehoupnem přes hřeben. Cestou potkáváme Candy Manovu pětičlennou partičku. V sedle (míle 14,3 alternativy) se uvelebíme k druhé snídani. Jo, to je taky řešení. Snídat po probuzení a pak ještě o desáté. Prochází kolem nás poslední z Candy Manovi partičky, Gallant (26, Jižní Korea). Pajdá a ptá se, jestli nevíme jak se dostat k silnici. Něco si udělal s kolenem a nemá vlastní mapu (?!?). Pomoc nechce, ibuprofeny má. Se silnicí je to ale špatný, je tu jen míli vzdálená lesní cesta a kdo ví kdy na ní něco pojede. Stane se ale (tentokrát skutečný) trail magic. Jen co tam dojdem, projíždí tam teréňák. Chlap v něm je nejdřív zaskočen, že ho stavíme. Má auto plný krámů, ale když mu vysvětlíme, že jde o zranění, přehází věci a Gallana odváží. DG! Doháníme zbytek jeho partičky, říkáme jim co se stalo a dál pokračujem spolu.

Potkáváme holku, co jede CDT na koni. A teď už to bude vypadat, že si to vymýšlím, ale je to ta samá koňařka, co jsem potkal na PCT u San Jancinto Peak (10. a 11. den). My se tu snad nakonec potkáme úplně všichni….

Začíná nám dlouhy sestup do údolí, abychom se konečně půl hodiny po poledni dostali k Sapilo Creek (míle 21,4 alternativy), přítoku Gila River, kde vyhlásíme siestu. No je to spíš řeka než potok. Po tolika dnech sucha závládne ohromné nadšení. Končí dávkování hltů vody. Někteří do vody rovnou skočí, ostatní si alespoň vymáchají nohy. Holka zvaná No Time (28, New Mexico) vyráží napřed, že jde hledat nějaké ruiny. My s Down Timem a Sárou jdeme 20 minut po ní. Po pár set metrech se potok vlévá do Gila River a nám začíná čas brození. Řeka se vine nádherným kaňonem.

Trail není často vůbec vidět, ale je to vlastně jedno. Teď prostě musíme kopírovat řeku a neustale brodit na ten břeh, který je zrovna lépe průchozí. V takhle teplém dni (28°C) je to nesmírně osvěžujíci.

Ve čtyři narážíme na odpočívající No Time. Čeká na zbytek partičky. Taky si dáme 40 minut pauzu. Brodění a procházení zarostlým břehem je nejen zábavné, ale i dost vysilující. Deset minut po tom, co No Time čekání vzdá a odkráčí, zbytek party dorazí – Candy Man, Liminai (22, Aljaška) a Steave (32, Belgie).

Pokračujeme s nimi. Občas se někomu nepodaří “přečíst” vodu a ta se mu dostne až nad pás – Steave si koleduje o trail name Deep Water. Jinak ji ale není většinou víc než nad kolena a proud není prudký.

Na břehu dáváme pozor na porost, roste tu hojně Poisson Ivy. Pod nohy samozřejmě taky, jednou se mi přede mnou v trávě zavlnil sytě zelený had. Nakonec dojdeme i No Time. K horkým pramenům už dnes nedorazíme. Nečekali jsme, že to podél řeky (a řekou) půjde tak pomalu, ale zas tak moc nám to nevadí. Tohle je bezva.

Partička to zabalí v sedm, my jdeme asi o půl hodiny déle. Plácek na spaní si najdem na míli 31,3 (alternativy). Všichni tři jen záříme a shodujem se na tom, že to byl zatím ten nejhezčí den na trailu.

Vaření, povídání, obzvlášť pečlivá údržba nohou a s devátou uticháme.

36 km (celkem 333 km)

6 Replies to “CDT 9. den”

  1. Jen tiše závidím a hrozně moc ti to přeju! Musí to být úžasný!! Užívej dál té nádhery!! Díky za krásný čtení!

  2. Dobrý den Jakube,
    holka na koni, kterou jste potkal, se jmenuje Gillian Larson, ten kůň je dvacetiletá kobyla Shyla. PCT šli dvakrát (2014 a 2016), ještě s jedním koněm Tadkoda (syn Shyla). Krom toho šli ještě AZT a CT.
    Podle všeho mate společnou dignózu :).
    https://www.pacificcrestquest.org/
    Hodně štěstí na cestě.
    Držte se.
    ARN

  3. Kubo, ty si umíš plnit přání! Držím palce na cestách, ať to dáte ve zdraví! Fotíš krásně už dlouho, ale píšeš čím dál tím líp:-) Zdravím tě i za Ottu a Helenku, Alice

Napsat komentář k Katka Zrušit odpověď na komentář