CDT 7. den

Posted on

Měsíc má dvě noce do úplňku, přesto září tak, že téměř cítím, jak se mi protahujou špičáky a rostou nehty. Ze Sářina stanu se v šest hodin ráno ozve: “Bůh přece sedmého dne odpočíval!” Přesto vstává a vaří si snídani. Já zkouším novinku: hash browns od Idahoan (nejím jinou bramborovou kaši než tu jejich). A je to překvapivě dobrý. S dostatkem olivového oleje určitě dost energie minimálně na 3/4 dne šlapání.

Vyrážíme v 6:40. Trail je přijemnej, hodně se točí podél hřebenu, maličko stoupání a klesání, ale konečně pořádné výhledy do kraje. Dost mi to připomíná jižní Kalifornii.

Na míli 142,4 objevíme cedulku, že trail není dál dobudován a tak odbočíme do úzkého Saddlerock Canyon, kde na míli 143,5 dokonce nacházíme první tekoucí vodu. Ne že by to byl extra proud, ale konečně změna oproti bahnité chuti minulých dní.

Kaňon se postupně rozšiřuje, slunce začíná hřát. Míjíme stáda krav. V duchu si představuji, jak je tu na koni nahání Monte Walch, hrdina románu Jacka Schaefera “Muž se srdcem kovboje”, snad nejlepší kovbojky všech dob odehrávající se právě v Novém Mexiku.

Kaňon se rozšiřuje, my si ještě dobíráme vodu z velké vodní nádrže na míli 146,5. Voda je tu překvapivě čistá tak, že jsme v pokušení ji ani nefiltrovat. Ale nejsme blázni, přestože naše filtry melou z posledního.

Na míli 148,6 docházíme v 11:30 k silnici. Sarah se rozhodne do Silver City dostopovat a za chvíli už se veze. Mě to nedá, musím si to odšlapat. 12 mil na rozpáleném asfaltu (33°C). Vím že je to malichernost, ale to svezení by mne později mrzelo. Třeba někde budu muset část trailu přeskočit, například kvůli požáru. To ale bude vyšší moc. Tady je to jen mé tozhodnutí. Kdybych si to usnadnil jednou, pootevřel bych vrátka. Svezl bych se i po druhý a nakonec bych si na zbytek cesty půjčil v půjčovně auto. Jak mi před pár dny řekl Petr K.: “Go epic or go home.” Tak šlapu asfalt a hlavu si zaměstnávám jednou z desítek audioknih, které mám sebou. Ve městě jsem chvíli před čtvrtou. Nejprve zapadnu do dineru jak vystřiženého z šedesátých let na pořádnýho chilli burgera v Blake’s Lotaburger. Pak obíhám 3 místní prodejce, mají-li filtr (celou dobu si Sárou píšem, kde tu co je). Žel žádný filtr Sawyer tu nikde nemají. Sarah se rozhodne řešit to chemií, já skončím s filtrem MSR Autoflow Gravity Microfilter. Ten funguje obdobně jako filtr Gravity Works. Vak na špinavou vodu se umístí do výšky, voda vede hadičkou přes samotný filtr a další hadičku do láhve vespod. Funguje to hezky, samospádem, bez nutnosti prohánět vodu filtrem usilovným mačkáním vaku. Má to ale tři nevýhody. Relativní komplikovanost systému a tedy šance jeho rozbití, váha a menší životnost samotného filtru. Ale beru to nejlepší co je k dispozici. Navíc si říkám, že člověk musí zkusit vše, než něco zavrhne. Na steripen jsem se dřív taky díval pohrdlivě a jak ho mám dnes doma rád. Dalších cca 4.500 km to prověří.

Běžím zabrat místo do kempu (RV camp). Přes ulici na mne volá známá tvář. Potkávám Svena (dnes už Candy Mana), dalšího kámoše z PCT. Radost.

U vchodu se téměř srazíme se Sárou, přivezl ji trail angel spolu s Down Timem (32, Švédsko). Vecpem se na plácek pro stany, který je přeplněný, skoro všichni známí z trailu jsou tu. Část jich sem kvůli probíhajícím Trail Days dostopovala a pak se zase vrátí zpět (nebo ne – hike your own hike). Sarah pro sebe stačila dokoupit zásoby v krámě, mne dozásobí hiker box. Rychlá sprcha, přemáchnutí prádla v ruce a už běžíme s ostatními na místní univerzitu na finální akci končících Trail Days.

Má tam přednášku ohromná legenda Cam “Swami” Honan z Austrálie, který prochodil kde co po celém světě. Dnes vypráví o tom, jak během osmnácti měsíců přešel v letech 2011-2012 dvanáct velkých amerických trailů. Celkem přes 23.000 kilometrů prakticky na jeden zátah. Třeba na CDT mu stačilo 74 dní. A přitom působí hrozně skromně. Má toho za sebou mnohem víc, jeho stránka thehikinglife.com stojí za návštěvu.

Vrcholem večera je tombola. Sarah vyhrává titanové závětří k vařiči, které posleze vymění s jiným výhercem za nový filtr Sawyer. Takže filtraci máme posychrovanou. S částí lidi vyrážíme ještě dolů do města, zda ještě nenajdem něco k snědku. Je ale deset a Sarah se raději odebere na kutě. Já s ostatními zapadnu do místního pivovaru Little Toad Creek Brewery, kde to při sobotním večeru slušně žije s to včetně živé kapely. Sice už nevaří, ale alespoň si stihnu dát s Blastem, Jakem a Earl Greyem (22, Pennsylvania) dvě piva.

Ve dvanáct jsem v kempu a přestože mám postavený stan, jako jediný si stelu pod hvězdami.

40 km (celkem 260 km)

4 Replies to “CDT 7. den”

  1. Kubo, mám radost že to se Sárou zkusíte poladit. Stejně jako v životě být v páru znamená kompromis nebo holt člověk žije/jde sám. Uvidíš. Užívejte trail. A jak vždycky píšeš – mávám.

  2. Páni, tys viděl Swamiho naživo!!! Pro mě chodící legenda, jeho blog mi hrozně dal. Neskutečně skromnej chlap.
    Udělalo mi radost, žes zmínil Monteho, tu knihu by si měl přečíst asi každej. Tak ať je z vás se Sárou stejná dvojka jako Monte s Chetem (aspoň tak do půlky knihy).

  3. Tak to jsem ráda, že ještě budete šlapat ve dvou! Hezky podle plánu… ale i kdyby se plán měl někdy změnit, určitě si to oba užijete i tak, a o to jde! Tak ať už vám nic nekazí náladu a ať se máte hrozně hezky! Čau, čau!!

Napsat komentář k Deu Zrušit odpověď na komentář