CDT 4. den

V noci se téměř pečeme, teplota neklesne pod 22°C. Čekal jsem, že se tu bude přes noc stejně jako v Tunisu nebo jižní Kalifornii pohybovat kolem mrazu.

Ukazuje se (oproti původní dohodě), že Sarah moji zálibu v snídani hodinu – dvě po opuštění kempu zas tak úplně nesdílí. Já to mám rád hned z několika důvodů. Člověk se ráno nezdržuje poflakováním na nocležišti a může začít už 20 minut po otevření očí šlapat. To je skvělý obzvlášť když jsou rána studená. Mám pak záminku udělat si dlouhou přestávku a rozdělit si tak ranní příděl kilometrů, aniž bych ztrácel čas. Většinou se mi daří najít i hezký místo s výhledem a užít si ranní slunce. Poslední výhodou je, že tou dobou už můžu napojit telefon přímo na solární nabíječku (napětí je narozdíl od chůze stabilní a neohrožuje tak svým kolísáním nabíjecí obvod telefonu). Než posnídám, většinou ho dobiji o nějakých 30%. Ale nejdu sám a Sáře dělá problém v tomhle vedru vůbec něco sníst, takže změnit tenhle rituál je pro mne to nejmenší. Naopak musím uznat, že je to docela fajn dát ještě ze spacáku vařit vodu a než vykonám všechy ranní rituály mít připravenou snídani. V šest už šlapeme.

Míjíme probouzejícího se Commandera a o chvili později i proti nám jdoucího Nuggeta (30, Florida). Nedostal se do žádného shuttlu, tak jde v opačném směru z Lordsburgu do Crazy Cooku pěšky s tím, že se vratí zpět shuttlem, který tam přiveze startující hikery.

Krajina se konečně začíná trochu vlnit, oko má na čem spočinout. Hlavní dominantou dne je Pyramid Peak, hora dělající čest svému jménu. Pozorujeme ji už od včerejšího rána a dnes procházíme kolem jejího úpatí.

Do deseti docházime po deseti mílích k poslední water cash spravované Radarem, resp. CDTC. Je tu celá parta ze včerejška, ale za chvíli tu osamíme pouze s Blastem. Kecáme tak 40 minut a pak už v pařáku (33°C) děláme posledních 7 mil do Lordsburgu. Trail se nám zcela ztrácí, jdeme většinu času cestou necestou čistě na kompas.

V Lordsburgu zamíříme rovnou do kempu KOA. Mohli bychom jít teoreticky po doplnění zásob dál, ale Sarah má rozbitý nohy tak, že si zaslouží půl dne odpočinku. V KOA je ale prázdno, kacelář je přes oběd zavřená. Když zjistíme, že je plácek na stan jen o 10$ na hlavu levnější než lodge, neváháme ani minutu a přesunem se tam. Jsou tu skoro všichni znamí z trailu. Takže teď praní prádla, sprcha, burger k obědu, doplnění zásob (komplet z hiker boxu), učast v “soutěži” s ostatními o největší puchýř (já zatím nic), telefonáty s domovem a Footprintem na AT, večeře (ohromná porce zeleniny) a pak sezení se spoluchodci.

Někdo koupí pivo, někdo pizzu či ovoce a vedou se chodecký řeči o trailech celýho světa: Te Araroa, Camino, Kungsleden, GR10, PCT, Hayduke Trail… Light Foot si zítra zopakuje první etapu od hranic k první water cash. Trackuje (zaznamenává) celou CDT pro Wikiloc, komunitní platformu mapující traily celého světa. Tenhle první úsek se ji smazal a tak ho chce jít znovu. Nikdo to z nás pořádně nechápe, ale má náš respekt pro zápal pro věc.

V deset jdeme disciplinovaně spát. Narozdíl od většiny zítra nepauzírujem, ale šlapem dál. Jsme konec konců “Team No Zero”.

27 km (celkem 137 km)