CDT příprava 2. den

Posted on

Tak jet leg mne dlouho vyspat nenechal, ale s tím jsem tak trochu počítal. Navíc motel je nejen kousek od letiště, ale vede kolem něj i železnice. Po tom hlasitém troubení vlaku v akordech se mi taky stýskalo. Kdybych se nebyl býval oholil, byl bych se celou noc usmíval pod vousy.

V sedm si zajdem na snídani do McDonaldu. Phoenix nám neukazuje nejvlídnější tvář. Potkáváme hodně postaviček, které mají evidentně problém s chudobou, alkoholem a drogami. Co chvíli po nad někdo chce peníze, ale když jim místo nich nabídneme jídlo, zájem nemají.

Jedeme autobusem do dvacet minut vzdáleného Walmartu nakoupit zásoby na deset dní.

Pak zařídit telefonní kartu. Žel se ukázalo, že Sářin telefon není kompatibilní se sítí Verizon, která má na trailu nejlepší pokrytí. Takže po té, co aktivujeme telefon můj, jedeme do dalšího nákupního centra zkusit, zda si její telefon bude rozumět se sítí AT&T. Tady už to dopadlo dobře. Navíc má za stejný peníze dvojnásobek dat. No, obávám se, že ve finále stejně nebudeme mít signál ani jeden.

Zbývá nám ještě dost času, než nám pojede náš autobus (Greyhound), který nás doveze z Arizony do Nového Mexika. Ale tohle město, ve kterém žije sedm milionů obyvatel mnoho možností turistického vyžití nenabízí. Alespoň ne tahle část. Je to jako jedno obrovské předměstí roztažené na ohromné ploše. Takže se vyvalíme na trochu zeleném plácku mezi krámy jednoho z velkých nákupních center a flákáme se. Obávám se, že podobný program nás čeká ještě další dva dny vyhrazené na přípravu. A nás přitom tak svědí chodidla… Alespoň se nám vyhlo zde tak obvyklé vedro. Máme příjemných 28°C místo slibovaných 38°C.

Ve čtyři se přesouváme na nádraží a o hodinu později nasedáme do autobusu. Musím říct, že sem svým zjevem moc nezapadáme. Jo na konci cesty, až budeme dostatečně „opotřebováni“, to bude jiná. Dá se na to dívat tak, že tady má auto úplně každej, je to téměř nutnost. No a kdo si ho nemůže dovolit, cestuje autobusem. Každopádně je to zajímavý sociální zážitek. Tahle linka spojuje Los Angeles s Dallasem. To je jako z Prahy do Madridu. Ale sedačky jsou tak namáčklé na sebe, že vzpřímený sed nemůže člověk opustit ani na moment. Až budu doma usedat na hodinovou linku Praha – Liberec do vyvoněného Student Agency, myslím, že si vzpomenu. My si tuhle parádu užíváme přes pět hodin.

V půl dvanácté dorážíme do města Lordsburg a po deseti minutách chůze i do Econo Lodge, kde strávíme příští dvě až tři noci.

Díky včasné rezervaci to vychází levněji, než chatka v místním kempu a na přípravu chcem přece jen střechu nad hlavou. Navíc odtud každé ráno startuje shuttle provozovaný CDT Coalition na začátek trailu. Nadšeně nahlížíme do prvního registru, který je přímo na recepci, stejně jako plný hiker box. Míříme rovnou dílo do peřin.

2 Replies to “CDT příprava 2. den”

  1. jó, vlaky vedle motelu… Nedávno jsme přespávali taky v jednom takovým, po ulehnutí slyším první vlak, pak druhý, třetí, stý… brzdy hvízdaly, vlakové klaksony rozvibrovaly stěny, do toho rány jak někde na nádraží, kde seřazují vlaky… Bylo to nádraží, kde seřazují vlaky. Prchli jsme ještě uprostřed hluboké noci. Teprve další den jsem se podíval, jaké skvělé místo jsme si vybrali na odpočinek: https://goo.gl/maps/VMrHbPkReTt

  2. Ty jo! Dal bych nevím co, abych si na takovémhle místě mohl nahrát atmosféru!

Leave a Reply to HonzaCancel reply