CDT příprava 1. den

Posted on

Onemocněl jsem. Příznaky byly zpočátku nenápadné. Po návratu z PCT v srpnu 2016 jsem byl přeplněný dojmů z trailu. Mluvil jsem stále jen o něm, v noci se mi o něm zdálo a první měsíce jsem si dokázal pořádně popovídat jen s lidmi, se kterými jsem se tam potkal. Regulérní „veteránský komplex“. Jako bychom spolu zažili něco, co nikdo jiný nedokáže pochopit. Tak první týdny to bylo pochopitelný a většina lidí mi ochotně naslouchala. Ale s každým dalším měsícem to bylo těžší. Moji nejbližší začali obracet oči v sloup: „Zkus nějakou jinou písničku“. Čekal jsem, až to přejde. Nepřešlo.

Rok na to jsem četl blog Jonathana Leye a najednou jsem zjistil, že po návratu z PCT zažil doslova to samé. Okamžitě se mi ulevilo. Nezbláznil jsem se. Respektive nejsem jediný kdo se zbláznil. A došel jsem ke stejnému rozhodnutí jako on. Pokud nedokážu přestat na dlouhý trail každý den myslet, nezbývá mi, než se na něj zase vydat. Skotský výlet byl fajn, ale se zážitkem na PCT nesnesl srovnání. Takže to musí být něco delšího. Stejně tak jako Jonathanu Leyovi, bylo i mě jasné co to bude. Každý, kdo už jen vyrazí na PCT, přemýšlí o tom, že by jednou chtěl jít i jeho mladšího a divočejšího sourozence spojujícího Mexiko s Kanadou – CDT.

CDT – Continental Divide Trail. Dálková pěší stezka vedoucí přes pět států: New Mexico, Colorado, Wyoming, Idaho a Montanu. Délka 5.000 km, převýšení zhruba 125 km. Většina cesty vede přes Skalisté hory, po rozvodí Spojených států – půlka sražek tu odtéká do Tichého a půlka do Atlantického oceánu. Zhruba 70% stezky je “dobudováno”. To znamená, že na rozdíl od PCT není místy pevně dáno kudy jít. Nejen že existují různé alternativy, ale občas to znamená najít si mezi dvěmi body vlastní cestu. Díky tomu a díky větší náročnosti terénu i navigace v něm potká člověk na trailu výrazně míň lidi.  Chodci let minulých mluví o celých týdnech samoty. Ve spojením se CDT se často používá slovní spojení Embrace the Brutality. Jsem trochu skeptický ke svalnatým řečem, ale tuším, že tohle bude o krapet vyšší liga. Pokud je PCT chodecká maturita, tohle by měla být státnice.

Největší novinkou pro mne bude, že tentokrát nevyrážím sám. Sarah (aka Skeeter) jsem potkal v Oregonu 91. den na PCT a týden jsme šlapali spolu. Byla mi ze všech dočasných parťáků nejblíž jak věkově, tak i způsobem, jakým jsme šli. Brzo ráno vstávat, posnídat nejdřív hodinu po startu, držet relativně volné tempo, jít celý den, nezdržovat se zbytečně v civilizaci. Dokázali jsme si dlouho povídat i jít hodiny mlčky. Obojí bylo fajn. Abychom se ujistili, že to myslíme vážně a že máme stejné představy, strávil jsem letos na začátku roku 5 týdnů v její rodné Victorii na kanadském Vacouver Islandu. Přes den jsem tam chodil do školy, abych si zlepšil angličtinu (být ve čtyřiačtyřiceti zpátky ve škole je docela nářez) a po večerech a víkendech jsme plánovali, zahrabaní v průvodcích, mapách, a vzpomínkách CDT hikerů let minulých. Ve zbytku času jsme proběhali co možná nejvíc stezek Vancouverského ostrova.

Pro mne to bude úplně nová zkušenost. Jsem v zásadě samotář a nikdy jsem s nikým nedokázal jít déle než 14 dní. Pro jistotu si neseme oba komplet výbavu (každý svůj stan, svoje vaření), abychom byli schopni pokračovat každý sám, kdyby se ukázalo, že to nejde. Jsme ale pevně rozhodnutí to zvládnout spolu až do Kanady. Pokud bychom se o část výbavy dělili, ulehčilo by to každému alespoň půl kila v batohu. Na druhou stranu nám to takhle zajistí určitou dávku nezávislosti a soukromí. Zajímavé bude také to, že se Sarah rozhodla vést svůj vlastní blog. Nejen pro mne bude zábavné sledovat, jak podobně či rozdílně vnímáme stejné situace.


Po dvou letech jsem si oholil svůj PCT vous i vlas. Nová cesta si žádá nový porost.

Dopolední let z Prahy do Londýna má půlhodinu zpoždění, což mne vzhledem k dvouhodinovému přestupu znervózní. Ale nakonec jsem to, navzdory vzdušné zácpě nad Heathrow, stihl.

Mám štěstí – sedím na čtyřsedačce jen s jedním spolucestujícím. S nataženýma nohama se dá desetihodinový let přečkat celkem luxusně. Jsem rád, že z Evropy do Phoenixu letím bez přestupu, vyhnu se tak riziku, že bych kvůli procedurám spojeným se vstupem na americkou půdu nestihl spoj. Což se mi před čtyřmi měsíci stalo. Ani tři hodiny na přestup mi nestačily.

Kolem šesté večer místního času přistávám a za chvíli už se zdravím se Sarah, která přiletěla hodinu přede mnou. Na první pohled mne zarazí velký kufr stojící vedle jejího batohu. Nechtěla batoh odbavovat a tak si do kufru, který je na vyhození, dala věci, které nemohla vzít na palubu (nůž, hůlky, stanové kolíky), plus část výbavy, kterou si zítra pošle poštou dopředu na trail. Zbytek si vzala s batohem do kabiny. Máme objednanej motel, je to hodina pěšky, ale nechce se nám vláčet s kufrem, tak se za 10$ svezeme Uberem. Motel je jak vystřiženej ze seriálu “My name is Earl”.

Přebalujem batohy, vyřídíme pár telefonátu, plánujeme zítřek. V půl desáté usínáme a já doufám, že mne jet leg nechá vyspat. Doma je půl sedmé ráno.

11 Replies to “CDT příprava 1. den”

  1. Na nový příspěvek jsem se těšil od chvíle, kdy jsem přes jednu dlouhou noc přečetl celý Jakubův cestovní deník. Mám pocit, že ta nemoc je infekční a chytl jsem jí pouhým čtením – od té chvíle stále myslím na PCT. Jenom jsem zatím nevymyslel, jak zařídit ten půl rok volna… Tak Jakube, díky za inspiraci a ať ti to šlape!

  2. Taky jsem nemocná … posledních 14 dní jsem klikala na blog denně a konečně to tu je! A jelikož jsem zatím jen weekend warrior a na PCT si nějakých deset let musím ještě počkat, užívám si dlouhých trailů čtením různých blogů. Ten Tvůj je jedním z nejpovedenějších! Oběma vám fandím a přeju silný a dobrý zážitky.

  3. Ahoj Kubo, od chvíle co jsme se potkali v Kokořínsku a řekl jsi nám o plánech, tak neustále sledujeme blok, a konečně je to tu 🙂
    S Kačkou ti držíme pěsti a ať se šlape zlehka a cestu si užíváš naplno. Radek

  4. Ahoj Jakube, loni jsem náhodou chytil start tvého SNT, což mi následně zpestřilo mnoho pracovních dní. Po konci jsem pravidelně web sledoval. A když se letos znenadání (konečně) objevil update designu stránek, bylo mi jasno a měl jsem radost za tebe 😀 Moc se těším na tvé putování. Sleduji ještě Petra z nalehko, sám to nyní s dětmi nedám, je to moc dlouhé odloučení, tak alespoň fandím vám oběma co to dá! Lehký krok Martin

  5. Ahoj Jakube,

    tvůj deník z PCT jsem přečetl jedním dechem a jsem nadšený, že se nyní vydáváš na CDT. Zvlášť poté, co jsem četl blog Petra Koska o CDT z roku 2016. Ať vám to pěkně šlape!

  6. Zdravim Vas, uz par dnu jsem si rikala, ze je nejak ticho po pesine a ze by se snad melo uz brzy objevit, kam letos vyrazite – a ejhle, je to tady. Moc Vam fandim, preji krasnou cestu, zadne zasadni neprijemnosti a moc se tesim na cteni. Mejte se moc hezky. Lenka T.

  7. Ahoj Jakube,
    to je super, že Ti to nakonec opravdu vyšlo. Moc Ti fandím a těším se na Tvé příspěvky.

    Ať Vám to šlape!!
    Pavel

  8. Ahoj Kubo, začínáme číst až dnes. Fandíme Ti a Sáře a hrozně se těšíme na celý deník. Veronika a spol.

Přidat komentář