SNT 21. den

Posted on

Jeden se spolunocležníků chrápal tak, že jsem si musel dát do uší špunty. Alespoň se s nima netáhnu zbytečně. Někteří to řešili přesunem na pohovku do společenské místnosti. Nemůžu dospat, být na stopu před půl osmou je zbytečný, ale tělo je zvyklé být od půl šesté v zápřahu.

Od dalších nedospavců se dovídám, že je tu kluk jménem Tom, který nabízel místo v autě do Inverness, odkud jezdí několikrát za den spoj do Edinburghu. Každého nově probuzeného se ptám, jestli není Tom. A v 8:00 skutečně uspěju a Tom (52, UK) mi svezení skutečně nabídne. Venku je nádhernej slunečnej den, jako by Skotsko chtělo, abych si ho pamatoval v jeho nejlepším rozmaru. 
 
Povídám si s běžci, cyklisty, chodci, motorkáři a přestože to jsou rozdílné komunity, mají hodně společného: něco zažít, žít aktivně, nesedět doma, navzdory nepohodlí, rozmarům počasí, chrápajícím spolunocležníkům a třeba i nízkému stavu na bankovním účtu. A není to jen věc „mladých“, naopak, věkovej průměr je tu tak 45 let. To setkávání mne baví. Tohle by člověk na hotelu, kde si každej žije na svém soukromém ostrově, nezažil. 
  
V devět vyrážíme a celou tříhodinovou cestu prokecáme. Dovídám se mimo jiné, že včerejší maraton byl vlastně jen vyvrcholení týdenního setkání běžecké komunity. Proběhaný týden. Loučíme se v Iverness na nádraží, já jdu na vlak a Tom jede na letiště. Auto měl z půjčovny, letí do Manchesteru. Můj příspěvek na benzín rezolutně odmítne.
 
Jedu vlakem ve 13:30, z okna pozoruju krajinu, kterou jsem téměř tři neděle šlapal. Ubývá kopců a jezer, přibývá farem a ovcí. Mám pocit, že sleduju právě odpromítaný film znovu pozpátku a zrychleně, což si umocňuju sezením v protisměru jízdy.
 
Mám nabídnutý azyl na noc u Lydie a Arthura, bydlí kousek za Edinburghem. Ale autobus by mne k nim dovezl až v deset večer a navíc mají doma novorozené děcko, takže děkuji za nabídku a bookuji si hostel ve centru města. Před pátou tam jsem, dvouhodinová procházka městem, ale je to jako vždy po několika dnech o samotě na trailu. Moc lidí, moc podnětů, moc aktivity. A všude zněj dudy. Až budu chtít sousedy dohnat k sebevraždě, pořídím si dudy.
 
 

Hostel je v centru, 10 minut od nádraží a je fajn. Ok, tak jo, tady jsem bezkonkurenčně nejstarší host, ale nikdo to neřeší, ani já. Je tu slušnej bar kde vaří, už se mi nikam na jídlo ven nechce.

 

Od devíti tu dokonce promítaj biák, ale já jsem uondán a tělo se jako vždy, když si uvědomí, že může odpočívat, začne odpočinku dožadovat. Najednou se přistihnu jak googluju: GR10, GR11… Co když letos vyšetřím ještě měsíc času? S jídlem roste chuť. V půl desáté usínám, nechám si o tom zdát.

10 Replies to “SNT 21. den”

  1. Ano, Kubo, vyšetři! Moc pěkně se čteš …líbí se mi Tvůj styl (nejenom psaní).
    Díky za další krásnou pecku (od PCT jsem se na Tvůj blog dívala téměř každý den a netrpělivě čekala, kdy zas něco přibude) a ať Ti to letos ještě vyjde.
    Veronika

  2. Doufám, že nějaký ten čas ještě pošetříte, moc krásně se tento blog čte. Od PTC také čekám na nové příspěvky. 🙂

    Ať to šlape
    Pavel

  3. Jakube opět krásné počtení. Doufám, že bude ještě nějaké další. Zdraví Blanka ze setkání Nalehko.

  4. Zdravím, blahopřeji a obdivuji. Čtu Vás s potěšením, už od PCT. Jste inspirací! Doufám, že ten měsíc letos ještě vyšetříte. Přeji to Vám i sobě 🙂 Lenis

  5. Ahoj Jakube. Díky za tvoje zápisky z cest a hlavně z PCT. Rád bych se tam taky jednou vypravil, ale nejsem tak dobrej angličtinář, takže každá řádka a postřeh v češtině super 🙂 Ať ti to dál šlape a je dost času na budoucí cesty!

  6. Nechávala jsem si tvé dobrodružství do špitálu a tak jsem dnešní dopoledne strávila s tebou na cestách. Díky moc! Už se nemůžu dočkat, až budu moct vyrazit někam taky.. píšeš tak dobře, že bych jim nejradši utekla rovnou v tom andělu 😉

  7. Ahoj. Většinou kombinace kilometráže uváděné v průvodcích a odečet z mapy. Když se mi podaří výrazně nezakufrovat, držím se striktně udávané kilometráže. Když z mapy vyčtu, že jsem si zašel na špatné odbočce kilometr tam a kilometr zpátky, tak ty dva kilometry přičítám. V případě pochybnosti zaokrouhluju dolu. Naopak, když někde kličkuju, že se nemůžu trefit, nechávám to bejt, to se nedá doměřit (bez použití elektronického trackru) a počítám jen oficiální trasu.

Přidat komentář