Krávy mi daly pokoj, zato k ránu začnou okolo pokřikovat bažanti. Vstávám v 5:30, rychle balím, jdu. Nadále přecházím pastviny, přelézám zídky, procházím mlhou.
Ve spící vesnici Morebattle míjím zavřené kavárny a pomalu mi dochází, že začátek SNT bude nejvíc podobný Caminu. Naštěstí bez davů poutníků. Na dotvrzení toho, pokračuji po asfaltce kolem zříceniny hradu Cessford.
Kolem jedenácté míjím městečko Ankrum, kde je oficiální kemp.
Občas se se mnou dá do řeč někdo z místních, ale skotskému akcentu mám velký problém porozumět. Dobře rozumím až dvojici 70ti letých chodců, kteří jsou z Austrálie – už deset let od nástupu do důchodu objíždějí svět a každou zemi si projdou pěkně pěšky.
Za Ankrumem se rozhodnut usušit si tarp, za chůze ho nad sebou držĺm jako plachtu. Po půl hodině ale zjišťuji, že jsem ztratil jednu hůlku. Vracím se a po pár minutách na mne mou hůlkou mává protijdoucí, asi 40ti letý kluk z Londýna. Prý mne ráno zahlédl a když ztracenou hůlku našel, napdlo ho, že je moje. Poděkuji a protože mám vyšší tempo, za chvíli mu mizím z očí.
Ráz krajiny se lehce změnil, procházím teď malé obory, takové „anglické parky.“ Podél řeky Tweed kráčím převážně po dřevěných chodníčcích, až docházím do St. Boswells, kde jsem včera přeseda lz autobusu na autobus.
Nakoupil jsem v obchodě chleba, sýr, mléko, sušenky a na lavičce opoobědvám. Počasí už je lepší, i když stále pod mrakem. Pokračuji, ale v půl páté už mám v nohách 39km, padne na mne únava a tak si za vsí Bowden na 45 minut lehám na palouku do trávy a lehce si dřímnu.
Občerstven procházím sedlem mezi kopci Eildon Hills. Pro skotské pohraničí jsou tím, čím je eifelovka pro Paříž. Přede mnou se prostírá město Melrose kde končí oficiální 2.etapa SNT. Já do něj sestoupím po šesté, v místním pubu doplním vodu (a dám jednoho půl pinťáka) a valím městem dál. Cesta městem je dlouhá a ja začínám tušit, že s hledáním nocležiště to bude dnes náročný. K osmé stoupám na další pastviny nad městem, cesta pak míří zpět k městu a tak se rozhodnu být drzý: ustelu si rovnou u cesty, u pole sousedícím s pastvinou. Sedám si na lavičku která tu je a abych neprovokoval postaveným tarpem, uvařím si nejprve večeři. A dnes to je: hikers special. Objevil jsem doma v lednici ještě jednu porci z hikers boxu na PCT. Tak to risknu. Město a případná pohotovost jsou nedaleko.
Zastavuje se u mne 27 letá holka venčící psy, jejíž jméno nejsem schopen vyslovit, natož napsat a půl hodiny si se mnou povídá. Pak mi ještě udělá fotku s Eildon Hills v pozadí a nechá mne mému osudu.
V devět stavím tarp, provádím péči o telo, píšu deník a ve čtvrt na jedenáct usínám se stovkou ovcí popásajících se pár metrů ode mne.
První ovečka, druhá ovečka, třetí…
50km (celkem 59km)
Ahoj Kubo,
potkali jsme se tento víkend na srazu na Vysočině a bohužel jsem si na Tebe nevzala kontakt. Chtěla jsem Ti dodatečně napsat ten krámek v Praze, ve kterém prodávají ty Altry – je to Sport Kočárník, Vodičkova 701/34, 110 00 Praha 1-Nové Město.
Moc ráda jsem Tě poznala a jsi pro mě inspirací. Stejně jako Tvůj deník.
Ať Tvá pouť ve Skotsku Ti mnoho dá a zatěžující, nevýznamné vezme.
Pevný krok a lehký baťoh 🙂
Monika J.
Moniko díky, určitě se na ně půjdu podívat. Měj se a ať Ti to chodí! J.