V noci mi bylo takové teplo, že jsem spal odkopán. Přebíhám hřeben, ne moc vysoký, s mírným stoupáním a spouštím se k jezeru Lake Janus. Využívám tam prázdné tábořiště a příjemně hřející slunce a posnídám perník (!!), který jsem včera dostal od skautů. Tábořiště to … Číst dále…PCT 115. den
Rosy padlo skutečně hodně, venku je jak po dešti. Stále se mi většinou daří vycházet v 5:30, i když to už znamená balit s rozsvícenou čelovkou. Po chvíli nasazuji k prvnímu stoupání, které sice není dlouhé, zato opravdu prudké. Jakmile se v 6:45 dostanu do … Číst dále…PCT 114. den
Padlo tolik rosy, že mám spacák durch, ale spal jsem jak zabitý. Nicméně vypadá to na na slunečný den, tak ho snad usuším. První tři hodiny sestupuji serpentinami do údolí k jezeru Waptus Lake. Jdu po východní stráni, takže mne brzy začne hřat slunce. … Číst dále…PCT 113. den
Když v pět vstávám ještě poprchává. Asi deset minut zápasím s kusem skřípnuté silnylonové látky tarpu do zipu. Poslední co bych v tomhle deštivém počasí potřeboval je natržený přístřešek. Stoupám bílým tunelem a čím jsem výš, tím víc zvolňuji. Mokré kameny a prudký sráz pode … Číst dále…PCT 112. den
Ráno dopisuji deník, ošetřuji nohy a tak vyrážím až v 6:20. Nebe je zatažený, ale neprší. Jdu líně. Znovu potkávám hodně SoBos, když pršelo, byli většinou někde schovaní. Později se občas přežene drobná přeháňka v zápětí vystřídaná sluncem. Po včerejším rozhodnutí odložit plánovaný … Číst dále…PCT 111. den
Někdo nechal dole zbytky jídla a tak mne celou noc budí myši, když je hlasitě likviduji. Ještě že je občas přehluší déšť bušící do střechy. Ráno se mi do té sloty nechce. Chvíli koketuji s myšlenkou, jestli si tu o samotě neudělat zero day. Na … Číst dále…PCT 110. den
Budím se do mlhy a první dvě a půl hodiny v ní stoupám. Pak se na chvilku zazdá, že by se to mohlo roztrhat. Ale kdepak. Za pět minut už mne zahalí mrak. Navzdory tomu začnu kolem desáté potkávat nedělní a víkendové výletníky. Všichni si … Číst dále…PCT 109. den
Ráno je lezavo, 5°C. Začínám stoupáním na hřeben, na jehož vrchol se dostávám v osm. Usedám na louku zalitou sluncem a snídám. Přehoupnu se přes hřeben a tam mne uvítá pohled na Mount Rainier s kobercem mraků pod ní. Ještě párkrát přes hřeben přeběhnu a … Číst dále…PCT 108. den
Přestože nás večer Sunrise varoval, že nás bude budit svým brzkým vstáváním, opouštím camp jako prvý (5:25), zatímco ostatní ještě spí. Cesta je mírná, lesní. Tu a tam jezírko. U jednoho v osm snídám. Je tu slunce, voda a… komáři. Takže to dnes moc neprodlužuji. … Číst dále…PCT 107. den
Ráno si chce Sarah trochu přispat a tak vyrážím v 5:30 sám. Zhruba po hodině se přede mnou ozve divoký dusot, chvíli nevím co to je – na medvěda je to moc ostré, na jeleny těžké – a pak pár metrů ode mne přeběhne přes cestu stádo divokých koní. … Číst dále…PCT 106. den
Sarah něco v noci dupalo za stanem vedle hlavy. Vylekalo jí to natolik, že na mne zavolala, ať se kouknu co to je. Ale než jsem nahmátl čelovku, bylo to pryč. Vyrážíme za šera a na úvod nás čeká táhlý stoupák v mraku. Brzy ale … Číst dále…PCT 105. den
Noc byla teplá a dusná. Budím se do mlhy a obloha nade mnou je zatažená. Začínám dlouhým stoupákem a Washington mi dává najevo, že čas oregonského „moving sidewalk“ skončil. Dnes si prostě roviny neužiju. Podle Halfmile dnes udělám 5.000m převýšení, tomu se mi ani nechce věřit, … Číst dále…PCT 104. den