PCT návrat 5. den

V letadle toho moc nenaspím. Znám lidi, co takovýhle let absolovují několikrát za rok a vůbec jim to nazávidím. Mezi ostatními cestujícími si se svým hiker trash zjevem v roztrhaném triku připadám dost bezdomovecky. Ale je mi to nějak jedno. Hiker trash by se vlastně dal definovat jako dočasné dobrovolné bezdomovectví.

 Po sedmi a půl hodinách přistáváme v Londýně ve 12:30 místního času. Myslím na to, že valná většina kamarádů z PCT teď spí na trailu někde na území Oregonu – Washingtonu. A ještě mají kus krásy před sebou. Učím se nezávidět.
 

Přečkávám čtyři hodiny čekáním na spoj do Prahy. Ještě si užiju trochu „legrace“ s požárním poplachem v terminálu spojeným s částečnou evakuací.


Odlet to ale neovlivní. Fascinovaně koukám jak z Londýnského Heathrow startují letadla v řadě v minutových intervalech. V půl osmé konečně přistávám na Ruzyni. Čeká tam na mne rodinný uvítací výbor.
 

 

A pak už jen osobní rituál který dodržuji po návratu z každé delší cesty – zajít dřív než domů na večeři do hospody v sousedství. Pořádná česká prasácká večeře – kus masa jsem si s vyjímkou mletého v podobě burgerů v celé Americe vlastně nikdy nedal, takže teď si dávám porci za 4 měsíce zpět.

 

Pomalu doráží i nejbližší kamarádi. Ale jo, ta resocializace se nějak zvládne.

 A to už je definitivní konec malého zázraku, kterým pro mne absolovovalní přechodu Pacific Crest Trailu je. Nevím co příjde na řadu příště. Ale to mne na cestování baví. Nikdy nevíš co tě čeká za dalším kopcem. Každopádně ve většině případů to stojí za to. Jen se nebát se tam vydat. Tečka.

8 Replies to “PCT návrat 5. den”

  1. Ahoj Kubo, parádní deník, všechno co máš na blogu už mám v sobě zafixovaný, jestli budeš mít někdy čas, rád bych se tě na hromadu věcí zeptal 🙂 Kwisty

  2. Ahoj Jakube, všechny články jsme doma hltali plnými doušky. Celá cesta i deník jsou fantastické a budeme se s k němu rádi vracet.

    Díky za velmi příjemné čtení a úžasná fota

    Pavel Škabraha

  3. Ahoj Jakube, moc diky za skvele cteni. Tvuj denik mi mesic zprijemnoval kazdodenni dojizdeni do prace. Narazil jsem na tvuj blog nahodou – pri hledani infa o UL vybave – no a uz jsem se neodtrhnul 🙂 Precetl jsem vse od Camina az sem a jednim slovem parada!

    At se dari!
    Lukas

  4. Taky se pridavam s podekovanim a vyrazem velkeho obdivu. Bylo to vic nez inspirativni:)!

Leave a Reply to Milan HavlikCancel reply