Ráno si přivstanu, abych mohl posnídat s Caroline a rozloučit se s ní, než odejde do práce. Pak se zvolna balím. Mám ohromnou radost, protože mi k Václavovi dorazila vytoužená Gorilla od Gossamer Gear. Takže na další výšlap už zase vyrazím se svým oblíbeným batohem.
Dochází mi, že je vlastně dobře, že se nepodařilo můj odlet posunout. Takhle jsem získal dva dny odpočinku. Doma budu najednou pod palbou kamarádů, rodiny a pracovních povinností, na což se samozřejmě těším, ale moc si asi neodpočinu. Zase se mi jednou ověřilo, že když dá člověk věcem volný průběh, je všechno „jak má být“.
Ještě si zdřímnu a ve tři vyrážím na letiště (autobus + vlak). Překvapí mne, že na letišti není služba balení zavazedel do celofánu. Po loňské zkušenosti se ztraceným batohem mne to nejdřív znervózní, ale při odbavení mi nabídnou, že mi dají batoh do igelitového pytle, což mi příjde jako přijatelná alternativa. Dalším překvapením je, že nedostávám do pasu žádné výstupní razítko, vlastně vůbec neprocházím žádnou výstupní pohraniční kontrolou. V 19:30 odlétám.
A kdy bude další výšlap? A kam? Hayduke Trail, CDT nebo Te Araroa? Nebo výlet na Kokořín?
Moc ráda si zase něco počtu!
V.