PCT 121. den

V noci mne několikrát vzbudilo nějaké velké zvíře, které kroužilo kolem. Jest-li to byl medvěd nejsem schopen 100% potvrdit, ale podle charakteru zvuku asi jo. Chvíli na něj do tmy křičím, dělám bugr. Vždy na chvíli přestane a pak zas v klidu počmuchává okolo. Výsledek je ten, že se vždy unavím dřív než on a usnu.

Ráno si vše naposledy vychutnávám: vyrazit do šera před svítáním, klesat, stoupat, po dvou hodinách si udělat pořádnou porci ovesné kaše k snídani.

 
Ještě třikrát přeběhnu hřeben, loučím se se siluetou hor na obzoru, která mne většinu cesty provázela.
 
 

A pak už mne čeká jen závěrečný osm mil dlouhý „padák“ k hranici.

 
 

Když si v půlce dělám oběd, projde kolem mne Home Stretch. Začali jsme den po sobě a teď docházíme téměř stejně.

 
 
Na poslední chvíli se zdá, jako by mne trail nechtěl pustit: tu je na něm spousta klád k přelezení, pak zas rozlitý potok. Ale nakonec přece ve 14:45 dorazím k monumentu značícímu konec této cesty. Je to dvojče toho, od kterého jsem před 121 dny vyrážel z mexické hranice.
 

Home Stretch tu sedí, je celá na měko. Sám na tom nejsem lépe. Emoce se ve mě perou.

Dva a půl roku zpátky byl pro mne PCT thru hike pouze snem. Snem stejné kategorie, jako letět na měsíc. Tou dobou jsem na tom byl fyzicky tak, že i jednodenní 14km dlouhý výlet byl pro mne na hranici možností. A dnes… Dnes jsem přistál na měsíci.
 
Tenhle příměr mne inspiruje k tomu, abych si na tomhle místě zahrál Bowieho Space Oddity. 
 
Though I hiked more than 2.650 miles,
 I’m feeling very still…
 
A zazvonil zvonec… Ne, PCT má ještě svůj epilog. Díky povolení k přechodu hranice, které jsem si předem vyřídil, pokračuji ještě 8.5 míle do Kanady do resortu v Manning Park. Odtud jezdí jednou denně autobus do Vancouveru. Potkávám Adrienne Schaefer, autorku průvodce „Day & section hikes Pacific Crest Trail: Washington“. Dlouho si o cestě povídáme. 
 
A pak už si jen sumíruju v hlavě nejsilnější zážitky za poslední čtyři měsíce. Moment, kdy se přede mnou po přechodu Forester Passu otevřela High Sierra. Výstup na Mount Whitney. Krajina jezer v Oregonu. Výstup na South Sister. Goat Rocks.
 
Setkávání a rozhovory s dalším hiker trashem. Top Notch, Max (Cookie Monster), Pierre (Machine Mamma), Jan, Julie, Remi a Sarah. Mám pocit, jako bych je znal od dětství. Při rozhovorech nás nerušily internety, Facebooci, telefony… Pocit naprostého soustředění jeden na druhého.
 
Samota, čas na myšlenky, čas na to nemít žádné myšlenky, čas ne nepodobný pobytu v klášteře.
 
Nechci horovat vůči civilizaci a technologiím. Bylo by to pokrytecké a můj život do rámce normálního světa patří. Ale myslím, že je zdravé a užitečné z něho občas na chvíli vystoupit, podívat se na něj z odstupem a zjistit, co z toho všeho skutečně k životu potřebuji a co je jen balast odvádějící mne od důležitějších věcí. I tímhle pro mne PCT je.
 
Když sejdu na lesní prašnou silnici, pustím si na dotvrzení toho co se mi honí hlavou po několika týdnech do uší hudbu. Nejprve neoficiální hymnu AT, Dylanovo „Wagon Wheel“, kterou tu po mě často chtěli zahrát. A pak „A to je všetko?“ od slovenských Longital.
 
A to už je naozaj všetko. Tím jsem došel na konec svého Pacific Crest Trailu.
 
Naposled potkávám Home Stretch, vyrazila od monumentu přede mnou. Oba jsme si chtěli poslední míle užít o samotě. Teď si ale navzájem vyměňujeme pocity z toho, co jsme právě prožili. Jsme na tom dost podobně. V půl sedmé docházíme do hotelu v resortu Manning Park.
 
 
Ptáme se na ubytování v hostelu, který tu také spravují, ale je plně obsazen. Zároveň nám sdělují, že jediný autobus který odtud odjíždí už nejezdí v deset ráno, ale v 1:50 v noci (??). Takže pojedeme vlastně už dnes.
 
Jako dorazivší PCT hikeři dostáváme volný vstup do bazénu (čti sprchy) a první drink v místní restauraci zdarma. Pod sprchou jsem snad půl hodiny, teprve teď si všímám mozolů na ramenou od popruhů batohu. Pak pereme prádlo a zdravíme se z dalšíma dvěma thru hikerama, kteří dorazili před náma – Sweet Virginia (25, USA) a Thor (30, USA). A na konec vytoužená velká večeře. 
 
Z Home Stretch vypadne, že těsně před PCT absolovovala s mužem ještě Arizona Trail. On sice na Sieře odpadl kvůli únavové zlomenině (tohle byla má noční můra), ale ona došla sama a má tak v nohách na jeden zátah přes 5.700km. 
 
 
Pak se potloukáme v lobby. Snažím se koupit si jízdenku přes internet, ale ukáže se, že je vyprodáno. I na další den. Home Stretch už před tím zabookoval jízdenku manžel, ale já mám smůlu. Rozhodnu se to nevzdat a zkusit, jestli někdo z cestujících na poslední chvíli neodpadne. A když ne, tak holt půjdu ráno na stop.
 
45km (celkem 4.448km)

30 Replies to “PCT 121. den”

  1. Tak už se můžu zase nadechnout. Jakube, gratuluju! Je to uzasny. Ale sdílím s Tebou krom nadšeni i rozpaky: to to vazne skončilo?! Co si pocneme, my věrní čtenáři?!? …věřím, ze z toho ale taky budeme nejak dál žít. Díky! A šťastnou cestu.

  2. Ahoj Jakube, super že jsi došel, už se těším až tě uvidíme a zdravíme tě z Roháčů, a to je všetko 🙂 Pavel K. (Uku)

  3. Hltal jsem každý nový den v blogu. Šťastný návrat a moc díky. Kdyby jsi plánoval nějaké veřejné přednášky/promítání tak neváham ani chvilku 🙂

  4. Čoveče Kubo gratuluju, bylo to jako kdyz jsem zamlada hltal Otakara Batličku. Kromě toho žes to došel, máš obrovskej dar vyprávět. Díky za zprostředkovanej zažitek.

  5. Obrovska gratulace – neskutecne! Navic za me, psat denne blog kdyz clovek dojde utahany po celem dni svedci taky o extremne silne vuli!! Bylo to krasne cteni. Dekuji Pavel
    P.s. – mohl bych se jeste primluvit za jeden clanek, ktery by zhrnul pouzite vybaveni? Co se osvedcilo co naopak ne a co by chtelo vymenit a proc?

  6. Děkuju za fajn 4 měsíce! Už dlouho chci zkusit thru-hike delší, zatím jsem dal jen GR20 ale ve velkým kvaltu za 7dní. A teď si říkám, že bych mohl zkusit GR10 a třeba někdy později i víc. 😉

    Taky bych se moc přimlouval za nějakej recap vybavení a zkušeností s ním. Popř. i jaké bylo oblíbené vybavení u ostatních hikerů.

    Gratuluju k super výkonu! Karel

  7. Velká gratulace, chce to odvahu takhle sám vyrazit na takovou cestu.Díky za poutavé čtení. Prosím je možné sepsat cca náklady na cestu. Do budoucna se tam chystám. Diky moc

  8. Jakube,
    dočetla jsem to s knedlíkem v krku, ač jsem na PCT fyzicky nebyla, tak mentálně ty čtyři měsíce ano a teď budu mít patrně i já ukrutný withdrawal syndrome.
    Doufám, že se zas někam (relativně brzy) vydáš, protože čím bychom jinak my všichni tady začínali den???
    Ať se daří, příjemnou a nebolestnou aklimatizaci přeju,
    V.

  9. Jakube gratuluji a děkuji za zprostředkované zážitky. Čtyři měsíce s tebou na cestě byly krásným zážitkem vidět a prožívat cestu PCT, byť jen u PC. Blanka

  10. Opravdu skvělé čtení.Celou cestu jsem Ti přál,ať dojdeš bez zranění.Tvoje pohoda a klid který z Tebe vyzařuje jsou nakažlivé.Budu rád když se někdy setkáme.Bobin

  11. Jste frajer,nadherne cteni a uzasne zazitky!! Navic krasne a poutave napsane. Taky se primlouvam,az si odpocinete za sepsani ohledu za vybavenim a financni strankou veci. Stastny krok na cestach preji. Standa

  12. Blahopřeju k dokončení cesty a přidávám se k prosbě o další článek – v něm by jsi mohl shrnout použité vybavení (co jsi měl s sebou, co se osvědčilo a co ne, co by jsi „příště“ udělal jinak atd, na co si dát bacha atd). Jinak seš fakt borec, kloubouk dolů, denně jsem se těšil na nový zápis do deníčku:D.

  13. Gratuluju a děkuju! Fakt nádherné čtení, konec jsem skoro obrečel. Přeju šťastný návrat, doufám že se od Tebe dočkáme něčeho dalšího.

  14. Zdravím Jakube, děkuji za hodiny krásného čtení a motivace, chtěl bych také začít pořádně chodit a Tvůj blog je neuvěřitelným lákadlem. Děkuji moc. Pavel

  15. opravdu super denik. kazdy den rozepsany, hezke fotky, skvely pristup k ceste a poctive vse odslapane. musim si precist i ostatni Tve traily, takze jeste nekoncim 🙂 v praci nebudou nadseni :))

    musim pockat az mi trochu odrostou deti, ale doufam, ze v budoucnu pak taky neco takoveho zaziji. vekove na tom budeme podobne:)

  16. Super cteni, ktere mi nekolik dni zprijemnilo vecery 🙂 Klobouk dolu pred Tvym vykonem. Muselo to byt uzasne. Jak jsem cetla denik, hned bych vyrazila taky nekam. Treba nekdy v budoucnu..kdo vi. Ted se jdu vrhnout na cteni tvych dalsich cest.

Přidat komentář