PCT 120. den

Navzdory svému zvyku snídám po probuzení v tábořišti, takže odcházím už za světla, chvíli po šesté. Jdu líně. Po hodině cesty údolím začínám své poslední větší stoupání (780m). Ne že už bych teď šel jenom z kopce, ale už nikdy to nebude takhle dlouhý úsek, kterých jsem si tu užil víc než dost.
 
Na hřebeni jsem chvíli po desátě. Že je nahoře nádherně je zbytečné zdůrazňovat.
 
 
Vzhledem k brzké snídani zastavuji k obědu už v jedenáct.
 
Potkávám spousty day hikerů, každý se mne vyptává jaké to je jít celou PCT, někteří se se mnou dokonce fotí. Jeden pětašedesátiletý pár mi dokonce věnuje kus buchty a pytlík oříšků.
 
 
Na míli 2619.5 procházím Harts Pass, poslední místo kde PCT křižuje lesní silnici. Je tu trail head, rangerská stanice a sem se vracejí ti, kteří nemají permit pro vstup do Kanady mimo hraniční přechod, aby si tu stopli nějaké auto do civilizace.
 

Potkávám taky dost thru hikerů, kteří sem přeskočili z Kalifornie. Tihle už ne kvůli tomu, že by se vyhýbali sněhu na Sieře. Tu naopak absolovovali po mě, ale pak skočili sem, aby Washingtonem prošli za hezkého počasí. To je tu od srpna do půlky září, jinak je tu docela slota. Nevím, jest-li by mne bavilo takhle přeskakovat z úseku na úsek, ale každému co jeho jest.

 
 
Potkám i dva s vitězoslavným úsměvem na tváři. Ti už do Kanady došli a teď se vrací do Harts Pass. 
 
Když dnes naposledy dobírám vodu, nacházím v řečišti potoka spoustu bobků, nejspíš svištích. Asi to má význam filtrovat i průzračné horské potoky. 
 
Zastavuji krátce po sedmé na míli 2630.5. Naposledy si stelu na trailu. Snažím si to nepřipouštět. Obloha je jasná, takže stejně jako první noc u Lake Morena širák. Do Kanady mi zbývá 19.6 mil. Ještě dvojitá porce fazolí k večeři a pak už usínání s pohledem upřeným na hvězdy.
 
42km (celkem 4.403km)

Přidat komentář