Od jezera mizím jako první ve svých standardních 5:30. První čtyři míle scházím do údolí k mostu přes Milk Creek. Cestou jsem potkal minimálně dvě další místa vhodná k přespání, ale tělo je rádo, že jsem mu dal o hodinu a půl víc času k regeneraci, takže nelituji. Snídám v osm u mostu, pro tentokrát schovaný v ďolíku, bez slunce.
Následuje výstup po neudržované části trailu. Stezka je zarostlá, prodírám se mokrou trávou a roštím. Musím si nasadit dlouhé nohavice, abych si úplně nerozedřel strupy na holeních.
Za chvíli jsem durch mokrej. Jdu po západní straně, takže ve stínu. Že to nebude lehký stoupání mi bylo jasné už při pohledu do mapy.
Těch 5 mil, resp. 820 výškových metrů mi trvá hrozně dlouho, skoro tři hodiny. V deset hodin mám dnes za sebou teprve 6 mil… Na hřeben a na slunce se dostávám až k jedenácté. Na 20 minut si sedám a koukám do kraje, abych se odměnil a trochu si užil slunce. Vím, že za chvíli zase klesnu pod stromy. I přes tak krátký pobyt na slunci (něco před hodinu) si docela slušně spálím obličej.
Dolů už to jde snadno. Obědvám u Vista Creek (míle 2532.6). Cesta se najednou mění. Je nezvykle upravená a já se dostávám do slušného tempa.
Čas si krátím zpěvem. Hudbu a mluvené slovo jsem přestal poslouchat už před měsícem – moje uši chtějí taky prázdniny. Zpívám si písničky, u kterých si nejsem jistý v intonaci (…to jsou skoro všechny…) a schválně si je zpívám v polovičním tempu, abych to nešidil. Pravidelný krok je nejlepší metronom.
Párkrát se mi v minulosti stalo, že když jsem po hodinách samoty někoho potkal, dotyčný se lekl, když mne na poslední chvíli zaznamenal, nebo když jsem nečekaně pozdravil. Nebo naopak já jsem se lekl, když se mi najednou někdo zjevil za zády. Dnes, když někoho z dálky zahlédnu, tak si začnu pískat. Dotyčný mne zaznamená s předstihem a pak už se na sebe při setkání smějeme.
Zalesněným údolím jdu až do půl šesté, pak začnu opět stoupat, ale je to mírné a příjemné, z tempa mne to nevyhodí.
Stále potkávám „mléčnou“ ledovcovou vodu plnou sedimentu. Proto si raději plánuji dobírání vody z menších zdrojů. Vody je tu dost, většinou nenesu víc jak jeden litr.
Před osmou se zastavím na plácku na míli 2546.6. Už tu stanuje jeden šedesátiletý americko-izraelský pár. Chvíli si povídáme, vařím si večeři a protože jsme pod stromy, stelu si pod širákem. Usínám ve 22:15.
46km (celkem 4.268km)