Ráno dopisuji deník, ošetřuji nohy a tak vyrážím až v 6:20. Nebe je zatažený, ale neprší. Jdu líně. Znovu potkávám hodně SoBos, když pršelo, byli většinou někde schovaní. Později se občas přežene drobná přeháňka v zápětí vystřídaná sluncem.
Po včerejším rozhodnutí odložit plánovaný odlet se mi dost ulevilo. Vlastně pozoruju, že se schválně loudám. No určitou roli v tom hrajou i ty roztrhaný boty. Každé špatné došlápnutí je znát.
Kus cesty jdu s Cat Napem (35, East Virginia). Jde jen Oregon a Washington a je narozdíl ode mne takovej „neošoupanej“.
V jednu dorážíme do Snoqualmie Pass. Je to jen lyžařský resort. Vedle benzinky je malý food truck „Aardvark Express“ u kterého je zahrádka a který mi dnes všichni SoBos doporučovali.
Je tu i bohatý hiker box a majitel Dan (61) mi hned na účet podniku dává pivo na uvítanou. Zeptám se co má nejkaloričtějšího a dostanu nejmastnější burger s vejcem co jsem kdy měl. A k tomu dobrou polívku. Chvilku tu úřaduji, a pořádně kontroluji jaký je po téměř 1.500km stav bot. Žalostný. Jak dají těch zbývajících 430km netuším. Pokud někdo bude plánovat PCT, ať si nenechá jako já namluvit, že to hravě zvládne na tři páry bot. Ne. Na pět ideálně.
Přesouvám se k místnímu hotelu, kde je prádelna. Žel jen pro ubytované. I když mi nabízejí PCT slevu na nocleh, přece odolám. Ale projedu i jejich hiker box. Dohromady najdu v hiker boxech asi deset večeří a jednu poloplnou kartuši s plynem. Usedám do jejich restaurace, dávám si druhý oběd (pro změnu špagety a jablečný koláč), dobíjím baterky, využívám wifi a vyřizuji s domovem svůj pozdější návrat.
Pak jdu do krámu, což je jen obchod na pumpě s žalostným sortimentem. V duchu děkuji za bohaté hiker boxy. Přece jen ale nakupuji co se dá – tohle je moje poslední plánovaná zásobovací zastávka. Dál už bude možnost se jen 2x najíst, ale žádný krám. Obchod připomíná takový náš vietnamský krám, kde mají i hračky a…boty. Teda většinou holiny a pracovní boty. A jeden jediný pár běžeckých bot. V mojí velikosti. Jako že bych si koupil boty za 36$ bez přečtení alespoň 20ti pozitivních recenzí? Zkusím je, sedí mi. Když si obuju své staré, jsem rozhodnut to risknout. Ale já bych v tuhle chvíli bral asi i spartakiádní tenisky.
Vracím se k Danovu pojízdnému krámku, přebaluji batoh, přezouvám se. Povídám si z Danem, hodujícími hikery i místními kumpány. Mezi nimi je i jeden vysloužilý kolega z mého oboru, to se moc často nepotká, tak si vyměňujeme zkušenosti jak to chodí tady a jak u nás. Dávám si ještě večeři – snad nejlepší curry co jsem kdy měl.
V šest nastává čas vrátit se do království mlhy.
Boty sedí překvapivě dobře, hlavně už mne každý neopatrný krok nebolí. Tak teď ještě aby se nerozpadly po projitím prvním potokem. Musím rovněž říct, ze utáhnout si beterák přes pupek plný tří kalorických jídel a stoupat pak do kopce s batohem plným zásob na 340km je docela intenzivní zážitek. Když po dvou hodinách nastoupám do míst, kde je mlha hustá tak, že by se dala krájet (a nebo možná ještě dál), postavím si na míli 2395 tarp vedle jednoho již stojícího stanu. V devět přichází déšť, ve čtvrt na jedenáct usínám.
31km (celkem 4022km)
Nový boty 🙂 Perfektní. Štěstí přeje připraveným.
Super boty, už jen cca 400km a máš to doma. Ale co já pak budu denně v práci u ranního kafe číst? Držím všechny palce chlape!
Krásný fotky, opět. Na dovolené na horách, když jsem funěla do kopce (opravdu nalehko), jsem si říkala, jak to dáváš…. máš můj obdiv.
Užívej si to stále:-)
V
Cau cau,
casto (velmi casto) pises, ze kdyz dorazis k veceru na misto, kde chces nocovat, uz tam jsou nejake stany. To je tam vazne takovy frmol, nedostatek spacich mist nebo vylozene takove mista vyhledavas? A jak je to s volnym pohybem mimo znacku? Jako priklad: clovek zahledne nejake jezirko mimo trasu a chce se tam okoupat.. Je to problem?
Ahoj Marku. Většinou to nevyhledávám, i když se přiznám, že čas od času po celém dni o samotě nějakou možnost pokecat si vítám. A ano, je to docela problém najít místo vhodné ke spaní, Buď je tam sráz, nebo je to zcela zarostlé. Často je mezi místy vhodnými k noclehu několik mil divokého terénu. A často se musí z trailu prostě sejít, aby člověk takové místo našel. Jinak můžeš chodit a koupat se, kde se Ti zlíbí. Krom indiánských rezervací, soukromých pozemků a míst, která jsou vysloveně chráněná.