PCT 108. den

Ráno je lezavo, 5°C. Začínám stoupáním na hřeben, na jehož vrchol se dostávám v osm. Usedám na louku zalitou sluncem a snídám. Přehoupnu se přes hřeben a tam mne uvítá pohled na Mount Rainier s kobercem mraků pod ní.

Ještě párkrát přes hřeben přeběhnu a pak sestupuji do údolí. Začínám potkávat hodně day hikerů – je víkend. Jednoho doslova táhl do kopce pes v tažném postroji. Taky mne míjí několik skupin na koních.
 

 

Na míli 2292.4 docházím k silnici Highway 12, po které po půl míli dojdu k White Pass Kracker Barrel. To je benzínová pumpa spojená s krámem a jednoduchým bufetem. 
 
Hodně lidí si sem nechává poslat resupply boxy. Já tu oproti očekávání nacházím na krámě docela dost použitelných potravin. A v hiker boxu kilové balení Nutelly. Ještě před pár dny bych nad ní ohrnul nos, že se s takovou váhou vláčet nebudu, ale teď po ní nadšeně skočím. Tři hodiny se tu poflakuji s ostatními hikery, neustále si objednávám další jídlo, dobíjím baterky a vyřizuji nutné věci na netu. V půl třetí vyrážím dál.
 
Lehce nastoupám a pak si víceméně držím výšku. Potkávám stále více lidí na koních a také spoustu víkendových chodců vláčejících obrovské batohy.
 

 

Cesta lesem je mírná, míjím spoustu jezer, je to opravdu jako být zpátky v Oregonu. Jen těch komárů naštěstí není tolik.
 

 

Zato je tu dost vody, co chvíli přecházím nějaký potok, vždy suchou nohou.
 

 

Jdu až do půl deváté, na míli 2308.4 si stelu na malém plácku vedle SoBo Geremiho (30, USA), se kterým si asi hodinu povídám. Zalézám do rosou navlhlého spacáku v půl desáte, zaženu myšlenku, že bych snad mohl postavit tarp a v půl jedenácté už spím.
 
48km (celkem 3.882km)

3 Replies to “PCT 108. den”

Přidat komentář