Ráno si chce Sarah trochu přispat a tak vyrážím v 5:30 sám. Zhruba po hodině se přede mnou ozve divoký dusot, chvíli nevím co to je – na medvěda je to moc ostré, na jeleny těžké – a pak pár metrů ode mne přeběhne přes cestu stádo divokých koní. Jsou hnědí a mají černé hlavy. Nádhera.
Dlouho nemůžu najít misto, kde bych se nasnídal. Rád bych byl na slunci, ale pořád se pohybuji na západní straně svahu. V osm se konečně dostanu výš a alespoň částečně chytám paprsky probleskující mezi stromy.
Hlad mi dává na srozuměnou, že dnes se s ovesnou kaší nespokojí. Dělám si ramen, přidávám tři pořádný lžíce burákového másla, čočku s trochou bramborové kaše na zahuštění a zalévám to deci olivového oleje: hikers finest… Snídani si užívám hodinu
Před mílí 2226.4 nacházím první washingtonský trail magic (vlastně první od Kalifornsko-Oregonské hranice): barel s jídlem. Jsou tam polévky v konzervách čokolády, snacky a dokonce čokoládové mléko!! Tenhle magic dělá místní budhistický klášter. Dochází mne tu Sarah, ale v zápětí se definitivně loučíme. Po přilehlé silnici jde stopovat do městečka Trout Lake, kde se má setkat a pár dní strávit se svým spolubydlícím a psem. Nabízí mi ať se přidám, že budou mít i kajaky, což bych si určitě užil. Ale mne už krapánek tlačí čas. Mrzí mne to, Sarah byla bezva parťák a narozdíl od mých předchozích spoluchodců jsme měli identické tempo.
Po chvíli se zelený les mění v další spáleniště. Naštěstí i na něm je spousta borůvek. Dokonce se objevují i první jahody.
Pomalu nastoupávám k Mount Adams. Na míli 2232 je pruh zelených stromů a mezi nima tábořiště – ve 13:00 tam obědvám. Je to tu království much, rychle mne obsypou. Navíc je to krvežíznivá odrůda a tak zas hraji „oregonskou oplácávanou“.
Na míli 2236.4 opouštím spáleniště, krajina dostává horský charakter a jsem už dostatečně vysoko, že si můžu užívat výhledů do krajiny.
Občas musím přejít trochu lávy, ale není to nijak dramatické.
Některé potoky a říčky jsou opět plné sedimentu a tak jsem rád, že si poslední dny nosím pro jistotu tak litr vody navíc.
Krajina je tu opravdu nádherná, je jasno, 24°C. Opět potkávám hodně SoBos a jednodenních turistů.
Jediné co mne teď trochu trápí je bederák. Jak jsem přišel o téměř všechnu tukovou vrstvu, tak mne teď pěkně tlačí do kostrče. Roste tu také spousta hub.
V osm dorážím k Excellent Lava Spring na míli 2247, kde už stojí dva stany a tak si tu také ustelu. Když si vařím večeři, dorazí ješte Home Stretch (24, Oregon). Chvíli si s ní a s chlapíkem Sunrise (32, USA), ležícím ve stanu, povídám. V devět uléhám, v půl jedenácté usínám.
50km (celkem 3.781)
Fotky si porad moc vychutnavame, popis cesty neméně. Holkam se moc líbila tvoje pavucina a v posledních dnech je dost zaujal i medvěd v okoli nocleziste…zdravime Te z Krkonoš, houby a borůvky, to tu taky mame!:) obdivuju tvoji houzevnatost a odhodláni a preju Ti, aby to jeste jen tak neskončilo. Občas, kdyz projizdim Tvoji rodnou ulici, se ptám, jaky to po tom vsem bude se vrátit domu…Jesteze píšeš blog: budes vedet, ze spousta z nas sla PCT tak trochu s Tebou…
Kubíku neleť! Užívej! Viktor to natočí!