PCT 104. den

Noc byla teplá a dusná. Budím se do mlhy a obloha nade mnou je zatažená. Začínám dlouhým stoupákem a Washington mi dává najevo, že čas oregonského „moving sidewalk“ skončil. Dnes si prostě roviny neužiju. Podle Halfmile dnes udělám 5.000m převýšení, tomu se mi ani nechce věřit, ale pravdou je, že pořád se škrábu do kopce, nebo z něho sbíhám. Když se vydrápu na první vrchol, vlezu do mraku a chvíli si v něm pobudu. Poprchává a za chvíli jsem durch, hlavně kvůli vysoké vlhkosti.

 

 

Na míli 2164.1 přecházím po kamenech Snag Creek, ale kameny jsou kluzké a já po jednom uklouznu. Co že zahučím do vody, ale parádně se bouchnu do holeně. Bolestí za mne vykřiknou dva kluci na druhém břehu, kteří to pozorují. Dobelhám se k nim, stejně už jsem si chtěl udělat pauzu na oběd. Kluci – Long John a Delta (24, Kalifornie) – nejen že vědí kde jsou Čechy, ale nadšeně mi vypráví, kde si v Praze dávali jaké pivo. Taky se mne ptají, zda mám rád Kunderu.
 
Po obědě si na bolavou holeň polknu dva „vitamíny I“ (ibuprofen) a šlapu dál.
 

 

Valnou vemtšinu dnr jsem v lese, je tu velké zastoupení listnatých stromů a zem plná kapradí
 
Volá mi Petr „Footprint“ K., referujeme si vzájemně novinky z CDT a PCT. Pořád jim to s Lolou pěkně šlape, jen do cíle to mají ještě výrazně dál (CDT je delší a náročnější). 
 
Zjišťuji, že už se mi začala trhat síťovina na botách. Tenhle model letos inovovali, zřejmě právě proto. Mě ale na noze sedí výrazně líp ten loňský, dalo mi práci od něj sehnat na cestu dva páry. Doufám, že mi do Kanady vydrží.
 
Kolem šesté se konečně trhají mraky a dělá se hezky.
 

 

Zajímavé je, že mám opačnou progresi tempa než ostatní. Většina lidí je nejrychlejší dopoledne a pak s únavou zvolňuje. Já jsem rád, když zvládnu „ten by ten“ (deset mil do desíti), takže většinou mám ráno rychlost tak 2 – 2,5 míle za hodinu. Naopak později odpoledne a večer dělám v klidu 3 míle za hodinu. 
 

 

Ve 20:45 dorážím na míli 2183.2 na tent site, kde stojí tři stany. Z jednoho z nich vykoukne Sarah. Máme radost ze shledání. Hodinu si vyprávíme, co jsme zažili za dobu, kdy jsme se neviděli. Do toho večeřím a učím Sarah přenášet bezdrátově fotky z foťáku do telefonu. V deset jdeme spát a já ještě 45 minut dopisuji deník. Přes celodenní poprchávání riskuji širák, snad ta večer vyjasněná obloha vydrží. 
 
56km (celkem 3.678km)

2 Replies to “PCT 104. den”

  1. Ahoj Kubo, Tvuj blog ctu denne uz skoro od zacatku (uz ani nevzpominam kde jsem na link narazila, ale tusim ze na FB strance Nalehko.cz). Kazdy den se tesim na novy report a nechapave kroutim hlavou nad zbesilym tempem, jsi borec!! Skoro kazdy den si rikam, ze Ti musim napsat a pozdravit, tak dnes konecne:)
    Pred par lety jsem cetla A walk in the woods od Billa Brysona o jeho ceste po Appalachian trail a thru-hiking, o kterem jsem do te doby neslysela, me nadchnul. Precetla jsem spoustu blogu, pak samozrejme taky Wild, a pomalu ale jiste mi to v hlave vsechno pekne srotuje…
    Diky Ti za doporuceni Carrot Quinn, jeji blog je fantasticky ctivej a moc jsem si ji oblibila. Zrovna dnes jsem s ni poslouchala podcast (a ma presne takovej drsnej a hlubokej hlas jak jsem si predstavovala!), tady je odkaz, kdyz bys mel dlouhou chvili: https://www.nicoleantoinette.com/podcast/carrot-quinn/

    Muj komentar myslim nema hlavu ani patu, snad jen ze Ti moc fandim a drzim na dalku palce. Diku dik za denni reporty a ze na nas myslis, i kdyz bys urcite obcas radsi rovnou usnul.

    Left foot, right foot.
    Opatruj se!

    Barca

Napsat komentář k Štekr Tomáš Zrušit odpověď na komentář