Dnes se mi po měsících zdálo o práci. Ale já ještě nechci „končit“, ani ve snu. V 5:30 jsem na cestě, teploměr ukazuje 12°C.
Potkávám stále více SoBo thru hikerů, vzájemně si vyměňujeme informace, co nás čeká. Skoro jim závidím, že mají ještě 4/5 před sebou, obzvlášť když vím jak parádní.
Dostávám se na otevřenou pláň a snídám s výhledem na Washington.
Na míli 2125.1 scházím na alternativní Eagle Creek Trail. Oficiální trasa tudy opět nevede jen proto, že je neschůdná pro koně, ale pěší většina chodí tudy. Nejprve je to hodně příkrý padák, Yogi píše, že po dešti může člověk rovnou sednout na zadek a sjet po blátě až k řece. Rázem se ocitám v „kouzelném lese“, všude kapradí, spousta zeleně, potůčky, malé i větší vodopády.
Samotný Eagle Creek má spoustu meandrů, hned zase peřeje přecházející ve vodopád a já nad ním jdu po úzké skalní pěšině. Čekám, kdy na mne vybafne elf, nebo alespoň Kuky s Hergotem. Ani dnes nespěchám, držím procházkové tempo, kochám se. Co chvíli se se mnou někdo dává do řeči. Povídám si mimo jiné i s John E. Crawfordem z vedení PCTA.
Vrcholem stezky je Tunnel Falls – vodopád, pod kterým stezka podchází.
Ve tři docházím do městečka Cascade Locks (míle 2144.1). Zajdu do hospody Ale House, která je maximálně hikers friendly. Hned se mne ujme Jules, která to tady šéfuje. Ukáže mi hiker box – no ona je to spíš skříň plná věcí. Zaslechl jsem už včera, že Jules ji údajně dopňuje ze svých zásob. Hned mi taky řekne, ať si tu koukám dobít všechny svoje baterky a že první pivo je tu pro PCT hikery na učet podniku. Poprosím ji o ten nejkaloričtější burger co mají a když ho spořádám, tak ještě o jeden. Dvě holky (Mary Poppins a Jingle Bell) mi vyřizují pozdrav od Sarah – minuli jsme se o 4 hodiny.
Běžím dokoupit co mi chybí na dalších 250 mil, dávám si zmrzlinu na kterou jsem od Jules dostal kupón a už mířím na Oregonsko – Washingtonskou hranici: Bridge of the Gods.
Autorka knihy Divočina (Wild) Cheryl Strayed tu svou cestu končila (a to začala až o 566 mil později v Mojave). Před mostem potkávám Josého (35, Washington), operního zpěváka, se kterým jsem si včera u snídaně povídal o Antonínu Dvořákovi. Most přejdeme spolu a pak se loučíme – i José tady končí.
Já pak ještě do osmé pokračuji a kousek za Gillete Lake (míle 2148.3) si stelu. O desáté usínám.
40km (celkem 3.622km)
Ahoj Jakube, to, ze půjdeš PCT, mi Ondra říkal už dávno. Že jsi vyrazil, mi taky řekl. Že píšeš deník, neřekl, až před pár dny. Tak jsem to zhltla a je to úžasný!!! Držím palce a přeji hodně sil. Těsm se na pokračovaní. Petra
Ahoj Jakube, tvůj deník je úžasnej. Těším se každý den na další pokračování. Hned by jsem si vzal batoh a utikal za tebou.