Noc byla zase velmi teplá. Dnes je to stý den na cestě, to je malé výročí. Příjde mi to jako rok.
Záhy se musím dostat přes Russel Creek. Píše se o něm, že přechod může být nebezpečný, ale naštěstí je brzo ráno, stav vody je nízký a tak 100 metrů proti proudu najdu místo, kde se dá přejít suchou nohou.
Horší je to s následující stezkou. Půda ve stráni je měká a taky se jí pode mnou kus utrhne. Před pádem ze svahu mne zachrání kámen, kterého se na zemi stihnu zachytit.
Hlavní dominantou rána je stejně jako včera večer Mount Jefferson. Pod ní procházím vysloveně „Krakonošovou zahrádkou“, je to jako barvotiskový obrázek. Posnídám tu a i pak jdu pomalu, abych si to vychutnal.
Za kopcem mne čeká nejprve výhled do dalekého kraje a pak už les, ze kterého po zbytek dne prakticky nevylezu. Dochází mne thru hiker Top Pillow (28, Washington), který patří k typu polochodců / poloběžců. Batoh mám skoro prázdný, všechno jídlo snězené, tak se s ním proběhnu.
Vypráví mi, jaké to je učit na imigrantské střední škole děti z celého světa anglicky. Za dvě hodiny docházíme do Olallie Lake Resortu (míle 2053.1), kde na něj čeká zbytek jeho pětičlenné partičky. V místním obchodě si nejprve koupím hikerské ultimátní kombo: pivo a zmrzlinu. Pak i zásoby jídla na zbytek Oregonu, tj. na 4 dny. Obchod je to miniaturní a značně předražený (o 30% – 50%), ale u jídla na 4 dny to výjde na stejno, jako kdybych si poslal balík.
Musím víc jíst. Začala mi ubývat svalová hmota. To se stává, když tělo vydává hodně energie a spotřebuje zásoby tuku. Začne pak požírat samo sebe. Do Yosemit mi lýtka bobtnala, až jsem měl jak konve a teď jsou to jsou zase splasklé váčky. Potřebuji hlavně víc proteinů. Podřídím tomu jídelníček a už nevynechám jedinou hospodu, která se cestou namane. Tady si alespoň kupuji konzervu Chilli con carne, kterou na místě spořádám. Nic lepšího tu není k mání. Odcházím až po Top Pillowě partičce. Po zbytek dne jdu mírným terénem v řídkém lese.
Teplota se vyšplhá na 37°C, jsem z toho trochu jak ve snách. Snažím se pocit vedra zahnat zpěvem vánočních koled. Později odpoledne vstupuje trail do indiánské rezervace, ale krom cedule se to nijak neprojeví.
Cestou uzobávám borůvky. Před osmou docházím k Warm Springs River (míle 2062.1), kde už kempuje Top Pillowova partička. Už se chystají k spánku a tak si na večeři přisedám na druhém břehu k mladé dvojici – D a Lora ze Švýcarska. D jde celou PCT a Lora se přidala alespoň na 14 dní. V devět se loučíme.
Překvapuje mne, že mezi osmi nocležníky jsem tu jediný pod širákem. A to je teplota na 21°C. V půl jedenácté spím.
55km (celkem 3491km)
Like this:
Like Loading...
Jakube, gratuluji k malému 100 dennímu výročí. Jsi dábel, jak poměrně rychle jdeš. A denník se čte úžasně. Hodně zdaru do konce cesty.
JakubV
Jakube,
také gratuluju ke stovce! A zajímalo by mě, jak to děláš, že tolik dní za sebou jsi schopný jít nějakých 60, 50 km denně (to není rétorická otázka a doufám, že ani ne moc pitomá)? Jak má tělo čas regenerovat?
V.
Obrovska gratulace! Obdivuji nejen fyzickou vydrz, ale i take vytrvalost v psani blogu! Kazdy vecer netrpelive cekam na dalsi prispevek :).
Preji hodne zdaru a sil!
Pavel
Upřímně? Moc nemá… Měl bych odpočívat víc. Ale jednak nevydržím dlouho na jednom místě a pak mne trochu tlačí čas…