Celou noc je mi vysloveně vedro, ale jakmile dojdu tu půl míli zpět na trail mimo les a na otevřený prostor, teplota prudce klesne na 5°C. Krajina je i nadále alpská, míjím Middle Sister a další sopečná pohoři.
Potkám potok s vodou zbarvenou jako mlíko. Tak tenhle zdroj pitné vody si nechám ujít.
Na míli 1968.9 vcházím do oblasti s omezeným přístupem, kde se v hojné míře vyskytuje obsidián – sopečné sklo
Také potkám malý vodopád.
Krajina se pomalu mění až v půl dvanácté vstupuji na lávové pole. Nejdřív jím vede prašná cestička, ale i ta je po chvíli tvořena lávovým kamením.
Jde se v tom blbě, místy je to bolestivé. Hlavně to ale začíná trhat látku na botách. A to jsem doufal, že mi tyhle vydrží až do Kanady. Ale jinak je to fascinující zážitek. Je to jako ocitnout se na Marsu. I ti komáři z toho mála co se tu objeví jsou výrzně menší.
Nepotkávám vůbec žádné thru hikery, zato spoustu section hikerů. Taky jeden skautský oddíl, kde ty děti mají 2x tak velké batohy než já.
Nacházím na zemi pěkný kompas. Po předchozí zkušenosti ho beru s tím, že snad potkám majitele. A opravdu, po hodině potkám třičlennou partu, která si dělá okruh po místních sopkách a jedné z holek ten kompas je. Hned se mne ptají, mám-li dost jídla, že si sami vzali moc Cliff bars (müsli tyčinka která má 250 kalorií) a že s nima nechtějí tahat. Hned jsem o sedm bohatší. I tady platí: „Pusť po vodě chléb…“
Obědvám u jednoho z mála jezer South Matthieu Lake. Chvíli si povídám s Ruprechtem (45, Německo), který tu je na pětidenním okružním výletě s dcerou. Je to lingvista specializující se na slovanské jazyky. Česky sice nemluví, ale číst prý zvládá.
Dobírám vodu na 19 mil. Většina lidí tolik nepotřebuje, protože stopuje do města Sisters nebo Bend, případně se stavuje v Big Lake Youth Camp. Já ale pokračuji bez zastávky.
Další lávová pole jsou rozlehlejší. Na jednu stranu je to únavný, na druhou docela vzrušující.
Mám ale pocit, jako by mi to rozpálené kamení kradlo vodu. Po půl šesté se krajina pomalu mění ve vyhořelý les. Láva se mění v prach, pozděj v hlínu.
Obcházím Mount Washington. V sedm se les zase zazelená. V dálce zahlédnu lesní požár. Doufám, že je to dostatečně daleko, abych mu utekl.
V osm si stelu pod širákem na míli 1991.3, usínám po půl jedenácté.
54km (celkem 3.376km)