Tak tady měli komáři tolik slušnosti, že si po západu slunce dali pohov. Ráno je krásný.
Jsem nahoře na hřebeni a docela dlouho se na něm držím. Dnes je to úplný opak včerejška, moc mne to baví. Cesta mírná, výhledy do kraje a všude kolem plno skalek vulkanického původu.
Jen vody tu moc není. Na míli 1310.7 sejdu z trati k potoku Robbers Spring (zacházka 0.6 míle). O necelé tři míle dál se dá sejít ještě k jednomu potoku. Tam potkám Tima (52) a Tyllora (22), otce se synem ze San Diega, kteří mne pro jistotu varují, že další voda bude až za 12 mil. Nicméně jsem si to už předem vyčetl z water reportu, a nesu si dva litry.
Krátce po poledni docházím na míli 1320.7 k důležitému patníku: PCT midpoint, který označuje polovinu cesty. Od teď už to bude do Kanady blíž než do Mexika. První půlku jsem zvládl za 75 dní a druhou snad zvládnu vzhledem k výrazně mírnějšímu terénu a klimatickým podmínkám o třetinu rychleji. V druhé půlce zrychlují všichni. V Sierra City jsem četl v registru zápis od Road Runnera, který tu už dává denně 40 mil.
U patníku obědvají 3 holky, co jdou z Ashlandu jakožto SoBos přeskočenou část do Kennedy Meadows. Já dnes oběd vynechávám, za pochodu si dám jen nějaké krekry. Mám naplánovanou zastávku ve městě k dozásobení na příští týden, tak tam chci být co nejdříve, abych nemusel zůstávat přes noc. Pořádně se najím až tam. Navíc je dnes svátek – Den Nezávislosti a tak nevím, do kolika budou mít krámy otevřeno.
Dalšich osm mil cesta vytrvale klesá, les řídne, občas přejdu větší louku. Mnoho pozemků je zde soukromých, ale po stezce se přes ně může projít.
Před čtvrtou docházím k silnici Highway 36 (míle 1328.8). Před ní se dočtu, že je na druhé straně hiker box, tak ho jdu nejprve zkontrolovat.
Sedí u něj čtyři trail angels a jedna thru hikerka (Last Call, 23, USA). Dostanu kus melounu, domácí cookie a Pepsi. Čtvrt hodiny si povídáme a já pak mažu stopovat do města. Po další čtvrthodince mne nabírají ti čtyři trail angels – už jedou domů a hazí mne do 7 mil vzdáleného Chesteru rovnou před vchod do krámu. V rychlosti dokupuji jídlo a hlavně duct tape na boty. Pravá už mi drží jen díky ní a musím ji přetejpovat 1x – 2x denně. Ještě týden musí vydržet. V Castella (míle 1408.7) mne čeká na poště v resupply boxu nový pár bot.
Po nákupu letím do vyhlášeného Burger Depotu, ale kvůli svátku mají zavřeno. Místňáci mne posílají do bistra u pumpy naproti. Není to největší gurmánský zážitek na trailu, ale špatné to taky není.
Přichází mi zpráva od Kayy, první od 12.května. Je v Bishopu, čili nějakých 540 mil za mnou. Jsem rád i když vím téměř na jisto, že my už se tu potkat nezvládneme.
Pak hned stopuji zpět na trail. Na dva rychlé tahy tam jsem v 18:30. U hiker boxu sedí Tim a Tyllor. Ještě si chvíli povídáme, do toho přijede z města Micky Mouse (35), holka z Japonska. Kluci přespí tady a my s Micky Mousem ještě dojdem na míli 1332.3 k Stover Spring, kde zakempíme. Už je tu i Last Call. S Micky Mousem si u večeře ještě asi hodinu povídáme. Hlavně o cestování – ona sama už několik let vžy půlroku pracuje a druhou půlku procestuje. Jde tento rok ze Sierra City, loni došla z Campa právě tam, pak musela přerušit, protože ji vypršelo vízum. Ale letos už stihla jít Camino.
S tmou jdeme spát. Dnes zase širák, ale trochu mne znervózňuje místní vysoká, která, jak už jsem psal dříve psal není vůbec plachá a promenáduje se blízko kolem nás. Nechci zažít to co jeden kluk, kterému v noci jelen olizoval obličej, protože byl slaný od potu.
45km (celkem 2.267km)
„jdu na sever, jdu na jih“ 🙂