Moc jsem toho nenaspal. Hlavu mám úplně „vybzučenou“. Místní komáři snad nikdy nespí. Prvně lituji, že nemám stan s moskytierou. I do mého tarpu se dá pořídit. A nebo ještě lépe: měl jsem si do Kennedy Meadows poslat svoji hamaku s integrovanou moskytierou a jít odtamtud s ní. I místa na spaní bych hledal snáz – není třeba rovného plácku a od Sierry je stromů víc než dost. Jinak je ráno krásné s mlžným oparem v dálce.
Začínám sestup o 1.200m níž do údoli k řece Feather River. Dole jsem po osmé. Vstupuji do resortu Belden (míle 1284.3), který praská ve švech. Z cedule na přístupové cestě se dozvídám, že tu probíhá hudební festival.
Dojdu k hospodě / krámu, chci si dát snídani, ale na baru mi sdělí, že se jim zasekla kuchyně a snídaně ještě není. Kupuju si v krámě hummus, krekry a mlíko a posnídám na lavičce venku. Příjde ke mě skupinka účastníků festivalu, vyptávají s mne na PCT. Ne že by tak brzo vstávali, spíš ještě nešli spát.Jeden má barytonový ukulele, zkusím na něj zahrát, ale je to na mne moc velký hmatník. Tak vyndám svého „prcka“ a zahraju jednu písničku. To přitáhne další, kteří mají zřejmě za to, že jsem součást programu. Tak se raději vytratím zpět na bar, že mi snad alespoň dají kafe. Slečna mi tam hlásí, že už je i snídaně, tak si ji dám taky. Po necelé hodině Belden opouštím.
Na druhé straně za pařícího slunce stoupám vzhůru (musím se dostat zase o 1.470m výš) a nějak mne to dnes nebaví. Navíc jsem díky komárům nevyspalej a tak si v poledne na hodinku dřímnu.
Cesta je nejen pořád do kopce, ale taky je dost zarostlá, lepší by bylo jít tudy s mačetou. Je dost fádní, oko nemá na čem spočinout. Připomíná mi to „prasečí stezku“, kterou jsme absolovovali loni s Markem H. na Korsice v rámci trailu Mare a Mare. Varovali mne, že přijde den kdy mne to moc bavit nebude a ten den je tady. Vím že musím zatnout zuby a prostě to „vyšlapat“. Zítra to bude lepší.
Ze zadumání mne probere známý chřestivý zvuk. Tady? Skutečně, dva metry od stezky mne svým ocasem varuje chřestýš. Dnes už vím, že útočí na vzdálenost 1,5x své délky a tak v klidu pokračuji dál.
V 15:30 potkám již zakempenou Low & Slow (60, Washington), která mi potvrzuje, že tohle je zatím nejnudnější úsek PCT. Nicméně dál prý je na co se těšit. Obzvlášť hezky mluví o Kaskádách ve Washingtonu těsně před Kanadou, přirovnává je ke Švýcarsku.
Jediné co je trochu závavné je občasný přechod nějakého potoka.
V šest jsem konecně nahoře a cesta je rázem zábavnější.
Jdu ještě 2,5 hodiny. V devět uléhám na míli 1304.8 přes vytrvale padající tlak pod širák. Vypadá to, že komáři mi zase budou bzučet do uší celou noc.
45km (celkem 2.222km)
Like this:
Like Loading...
