PCT 73. den

Posted on
V noci je dusno a teplo, jako by se chystala přijít bouřka. Ale obloha je a zůstane jasná. Ráno je taky větší tma než obvykle. To je dáno hloubkou kaňonu, přes hřebeny, kterého svírají.  Slunci trvá dlouho, než se nad ně dostane. A mne čeká na ten hřeben vyšplhat. Serpentina za serpentinou, nabrat 840m mi trvá pět hodin.
Cesta pustým lesem, nikde živáčka, či výhledu do kraje. Až před jedenáctou se dostávám na skalky Lookout Rock (míle 1257.4, výška 1812m.n.m.)
 

 

Pak už si držím výšku. V dálce slyším střelbu, ale to se tu čas od času stává. Blbý je, že se k ní blížím. Když už ji slyším tak na 200 metrů, přemýšlím co mám podniknout. Začít si nahlas zpívat? To funguje leda tak na medvědy. Po Švejkovsku křičet „Nestříletjte, vždyť jsou tady lidi!“? Pomalu dojdu k silnici a tam objevím pár zaparkovaných aut a vrhač „holubů“ – oranžových disků, které jsou vymršťovány nad kaňon. Parta chlapů s tričky bez rukávů po nich střílí. Kdo nemá v ruce pušku, svírá v ní flašku. A limonády to nejsou. Radši rychle mažu dál.
 
S vodou je to dnes výrazně lepší, potoky potkávám tak v pětimílových intervalech. 
 
Míjím odbočku na Quincy. Tohle město si nechám ujít, stejně tak jako pozvání k místním trail angels. 
 

 

V PCT registru objevuji vyhlášku Forest servicu o zákazu ohňů platnou od 30. června. Mezi povolenými vařiči chybí vařič na tekutý líh, takže mám poprvé pocit, že mělo smysl vyměnit ho pro tuhle cestu za plyňák. 
 

 

Taky potkávám dost day hikerů – je sobota. Víc než jindy se mne ptají, jsem-li thru hiker a pak se nadšeně vyptávají jaký to je. Sám potkám ve směru na sever thru hikera jen jednou – kluka se kterým se míjím už třetí den. Ale v protisměru jsem potkal tři. Stále patří k těm, kteří přeskočili Sierru kvůli sněhu, přejeli do Ashlendu v Oregonu a teď ten úsek docházejí ze severu k jihu. 
 

 

Kolem šesté se tradičně vyrojí mračna komárů. Mě nezbývá než se oplacávat. Je jich tolik, že i když se plácám na slepo, ve frekvenci která připomíná východo evropský lidový tanec, vždy jich několik zasáhnu.
 

 

Ve čtvrt na osm si na míli 1276,8 stelu pod širákem a celý zahalený, se síťkou přes hlavu vařím večeři. Obzvlášť náročné je za těchto podmínek tradiční večerní masírování a mazání chodidel hydratačním krémem.
 
Celého zahaleného a ve spacáku mne komáři nedostanou, ale z toho neustálého bzukotu se asi brzo zcvoknu. Nenapadlo mne, že k protikomáří ochraně patří i špunty do uší. 
 

48km (celkem 2.177km)

One Reply to “PCT 73. den”

  1. Tak jsem dnešek po kouskách(kdy jsem se nemusel věnovat 2leté dceři)věnoval čtení od začátku až do dneška. Pěkně me to chytlo díky Kubo.Držím palce ať dojdeš v pořádku.Jirka Sysel

Leave a Reply to UnknownCancel reply