Nechce se mi vůbec vstávat. Potlučené kousky mého těla se přes noc rozležely a teď o sobě dávaj vědět. Přesto v 5:40 vyrážím. Myslel jsem, že v severní Kalifornii už sníh nebude, přesto ho tu potkávám relativně dost. Není hluboký jako na Sieře, ale stále schovává stezku, zpomaluje postup a jak jsem se včera přesvědčil, dá se na něm pěkně uklouznout.
Za dopoledne přeběhnu tři hřebeny. Na první jen vystoupám, na vyhlídce posnídám (míle 1666) a zase sejdu.
Na druhých dvou se kousek projdu po jejich vrcholu, stejně jako včera, s výhledem do všech stran. Jako bych byl orel, co se vznáší nad krajem.
V poledne si volám půl hodiny s Petrem K. (Footprint), který jde s Olí (Lola) CDT. Máme radost, že se slyšíme. Jdeme vlastně od Mexika do Kanady paralelně vedle sebe, jen o pár set kilometrů jinde. Vyměňujeme si dojmy, srovnáváme charakter trailů. Mám velkou radost, že jim to jde. CDT je proti PCT přece jen „vyšší dívčí“. O Petrovi jsem neměl pochybnost že to zvládne, ten má nachozeno dost, ale pro Olí je to první trail v životě a hned takovýhle. Ale podle všeho to zvládá bravurně. Radost.
Po obědě pak už jdu prakticky pořád z kopce. Se snižující se výškou zmizí i sníh a já mám tendenci po trailu z kopce běžet. Taky za odpoledne klesnu o 1.180m. Jediné co mi dělá hlavu je, že zítra to zase budu muset vyšlapat.
Potkávám čím dál tím míň lidí. Jen pár hikerů, co přeskočili kvůli sněhu Sierru a teď si přeskočený úsek v opačném směru dochází. S těmi se většinou zastavím na kus řeči. Ale v mém směru potkám jen Sheie ze včera a jeden pár, který je jen na čtyřdenním výšlapu. Tak pravda že tenhle úsek není tak atraktivní jako High Sierra a Yosamity, takže ubylo krátkodobých výletníků. Víc mne překvapuje, že nepotkávám thru hikery. Buď jich od začátku tolik odpadlo, nebo jsem se dostal před „hlavní bublinu“, která jde za mnou. Nebo obojí.
Kolem míle 1183 míjím velkou vodní nádrž Jackson Meadow’s Dam.
To mi připomíná, že bojuji s pitnou vodou, resp. s jejím nedostatkem. Na Sieře jsem odvykl hlídat si zdroje vody – byla všude, nikdy jsem si ji nepotřeboval brát víc než 1 litr a nemusel jsem plánovat, kde doberu další. Musím se to znovu naučit podle mapy hlídat. Navíc od zítřka dál už opět funguje Water report. A ode dnes už zase vodu filtruji.
Posledních pár mil nějaký ten potok, v jednom případě i řeku, překročím. Po dřevěných můstcích. Usmívám se tomu. Před pár dny jsem stejné toky brodil. Ale nestěžuji si.
Rozhoduji se dojít do Sierra City už dnes večer. Těším se, že se najím v hospodě – podle Yogi vaří v Buckhorn Restaurant večeře. Na míli 1195.4 scházím z trailu a po 1.5 míli docházím po silnici v osm před hospodu…která je zavřená. Jako vše v tuto hodinu v tomto městě s hornickou minulostí. Městě… V Čechách bychom tomu říkali horská vesnice.
Docházím za Metodistický kostelík, na jehož pozemku mohou PCT hikeři stanovat. Už tu 5 stanů stojí, přidám se k nim. Místo večeře v hospodě si dělám instantní bramborovou kaši. Ale pozitivní je, že mne u večeře nepožírají komáři.
Zjišťuji, že na záchodech vedle kostela je pro návštěvníky i sprcha. Pravda jen studená, ale i tak si ji notně užívám. Zároveň díky zrcadlu teprve teď vidím, jak jsem se při včerejším pádu potloukl. Na těle mám několik modřin a na obličeji krvavý šrám. Proto na mne dnes lidi tak divně koukali… Ale znovu: dopadlo to bez zranění = dopadlo to dobře.
Ještě si chvíli povídám za červeného svitu čelovek se Sweet Pie (19, USA), která vyrážela z Campa o 17 dní přede mnou, ale po 20ti minutách jdu na kutě. Zítra si můžu přispat. Krám neotevírá v devět, ale až v deset.
52km (celkem 2.042km)