PCT 67. den

Posted on

Ze zvyku se vzbudím po páté, i když celý dům ještě spí. V půl sedmé mi Carrie (Marcova žena) vypráví o své práci. Jak v jejich městě obnovuje zničený potok, jak se jim podařilo vyhrát 10 let trvající spor s provozovatelem místní přehrady, který zadržoval veškerou vodu, jak se jim povedlo navrátit do potoku lososy. Z veliké části je to taky výsledek práce stovek dobrovolníků. Tohle mne tady taky fascinuje: samozřemost a ochota všech podílet se na dobrovolnické práci ve prospěch komunity. Už včera večer jsem se o téhle zemi a lidech v ní dověděl víc, než jsem do teď stačil načíst z knížek. A samozřejmě nejen to co je tu skvělý, ale i průšvizích, se kterými se tu musí vyrovnávat.

 
Karin pak jede do centra, tak mne tam hodí. Dokoupím jídlo, dám si velkou snídani a počkám do 9:30, kdy otevírá místní outdoorový obchod Lake of the Sky Outfitters. Obchod je sám o sobě maličký, ale za  pokladnou je pokojík vyhrazený pro PCT hikery. Je tam gauč, stolek s počítačem a tiskárnou, hiker box, nástěnka na které jsou užitečné kontakty (včetně seznamu místních trail angels), aktuální informace z trailu, knihovnička, kávovar…
 

 

Prostě takový malý azyl. A samozřejmá je i 10% sleva na zboží v krámě. Žel filtr na vodu SAWYER jenž sháním tu mají pouze ve variantě MINI, kterou již vlastním. Chtěl jsem ji vyměnit za variantu ve standardní velikosti s výrazně vyšším průtokem. Opouštím oblast, kde teklo nepřeberné množství čerstvé vody z tajícího sněhu, kterou nebylo nutné filtrovat. Teď s tím ale budu muset znovu začít. Zkouším ještě velký obchod se sportovním zbožím Big 5, ale nepořídím ani tam.
 
O půl jedenácté se chystám opustit centrum, když v tom mi píše Gail, že jede kolem, jestli nechci nabrat. Samozřejmě chci. Pak si ještě notnou chvíli povídám s celým osazenstvem domu (je to vlastně „chata“ užívaná jen část roku). Znovu mne fascinuje zapálenost všech pro jejich obor. Ať už to je botanika, zoologie, či ochrana životního prostředí, nevěnovali se tomu pouze před katedrou v univerzitním prostředí, ale především v terénu. Rob mi ukazuje své fantastické fotky medvědů, pořízené na krátkou vzdálenost. A vůbec, vydržel bych je poslouchat hodiny. Nicméně musím jít dál, takže si běžím zabalit nakoupené jídlo a připravit balíček věcí, které už nebudu potřebovat. Po bezmála 400 mílích se mohu zbavit bear canisteru, nesmeků a teplého oblečení, které jsem měl na zasněženou Sierru. Balík odesílám Václavovi N. do Seattlu, u kterého si ho na konci cesty zase vyzvednu. Abych nemusel čekat do zítřka (do pondělka) až otevře pošta, nabídla se mi Gail, že balík odešle za mne. Ušetří mi tím den, který bych tu proflákal. Když je vše zabaleno, ještě společná fotka a už mne Gail veze zpět na trailhead.  V půlce cesty to otáčíme zpět pro zapomenutou mikinu. Před druhou se loučíme a já pokračuji v cestě.
Gail, Dale, Carrie, Marc, Rob, thank you for the time I could spent with you!! Hope to see you all soon!
 
Za necelou hodinu docházím k velkému jezeru (technicky vzato k přehradě) Echo Lake.
 

 

 

Prohání se po něm několik motorových lodí a zatím co ho obcházím, v protisměru potkávám řadu day a weekend hikerů, kteří se vzhledem k odpolední nedělní hodině vracejí domů. Sám jsem nasadil líné tempo. Přece jen je to den odpočinku.
 

 

 

I dál potkávám jezero za jezerem, jedno romatičtější než druhé: Tamarack Lake, Lake of the Woods, Lake Aloha (s ohromným množstvím ostrůvků), Heather Lake, Susie Lake, Gilmore Lake… U posledně jmenovaného se krátce po sedmé zastavím a rozhodnu se tu strávit noc. Už tu pár lidí je, včetně dětského oddílu. Tak si najdu odlehlejší kout, abych měl klid. Vařím si večeři, koukám na vodu a snažím se vzpomenout na příběh Chaty v jezerní kotlině. Ze zasnění mne vytrhují eskadry komářích kamikadze pištícůch své tenké Banzai!!! 
 
Zjišťuji, že už mám zase docela potrhaný boty. Na těch 625 kilometrech ve sněhu, vodě a na ostrém kamení dostaly dost zabrat. A to by mi měly vydržet ještě jednou tolik. Zkouším je lepit, zítra uvidím s jakým výsledkem.
 
V půl deváté zaléhám.
 
20km (celkem 1.892km)

2 Replies to “PCT 67. den”

  1. PCT pokojík v obchodě je super nápad!Letíš jak tryskáč,ta bandička čechů je několikset mil za tebou,50km v horách za den,to klobouk dolů,pěkně jsi se rozchodil.To s tebou už tady na výlet nebude nikdo chtít jít 🙂 Pic 🙂

  2. Ahoj Tome, díky. Ale ona i ta parta za mnou šlape moc pěkně. Každý si to užívá po svém, není to závod. Ono je to teď snadný dělat větší kilometráž – menší kopce, méně sněhu a menší váha na zádech. A taky doufám, že minimálně Ty si se mnou doma vyšlápneš. Těším se na to! J.

Napsat komentář k Jakub Zrušit odpověď na komentář