Vyrážím v šest a za chvíli potkám day hikerku Natašu (32), holku z Ruska, která tu už 10 let žije a dělá mikrobiologický výzkum. Jdeme dvě hodiny spolu. Když zjistí odkud jsem, div se mi neomlouvá za invazi 1968. Není tu úplně spokojená, ale je to hlavně prací. Hodně cestuje po celých Státech, chtěla by jít PCT. Zvažuje, že sekne s vědou a začne pracovat jako ski patrol v nějakém lyžařském resortu. Dojdeme k 1.000 Lakes (míle 922.9) a já pak usedám k snídani, zatímco ona pokračuje ve svém okruhu.
Cestou poobědvám – evropský chléb se sýrem je po dvou měsících opravdová lahoda. Kaňon je velmi široký, téměř idilický. Uprostřed něj se klikatí Lyell Fork. Procházím jím v podstatě až do večera. Jít tak dlouho prakticky po rovině je zde také velmi vzácné. Chvíli mi trvá, než příjdu na to, co mi tu připadá nezvyklé. Je to množství svěží zeleně. S takovým množstvím jsem se tu ještě nesetkal. V půl páté na mne padne únava a tak na půl hodiny zalezu do stínu a zdřímnu si.
Příjemným zjištěním je, že nová solární nabíječka je skutečně výkonná, večer končím s prakticky plně nabitýma baterkama. Pokud bude svítit slunce, budu energeticky zcela nezávislý.
Před půl osmou zcházím na míli 942.5 z trailu a vcházím do turistického resortu Tuolumne Meadows v naději, že je ještě otevřený grill a že tu stihnu večeři. Ale už je zavřeno. Ráno potřebuji v místním krámu doplnit zásoby na dalších 150 mil a tak musím přenocovat v kempu, který je značně rozlehlý. Potkám už zakempený PCT hikery, kteří mi potvrdí, že jsem v části kempu vyhražené pro „baťůžkáře“, ale když už mám skoro postaveno, příjde správce a vyžene nás do jiné části. Překvapí nás to, protože je tu úplně prázdno, ale budiž. Když stavím, už se stmívá. Jsem hodně utahaný, nevím z čeho. Asi naakumulovaná únava. Zítra si můžu přispat, krám prý otevírá v osm. Ve 21:00 zalézám do spacáku.