PCT 53. den

Posted on

Zeus uřadoval celou noc a to hodně intenzivně, občas docela blízko nás. Horská bouřka jak se patří.  Končí někdy kolem čtvrté. Tarp to ustál. Vstáváme o hodinu později, než jsme chtěli. Remi prý kvůli bouřce moc nenaspal. Já většinou zařezával jako dudek, byl jsem hodně unavený.

Padá těžký sníh. Vyrážíme po sedmé. Zdá se, že jsme jediní kdo jde. Před jedním potokem okukujeme jak ho přejít, když z vedle stojícího stanu vykoukne kluk a povídá, že se za téhle situace raději vrací do Bishop. My zkusíme projít. Ten potok musíme brodit, je mělký, ale široký asi 5m. Při -3°C si nechci namočit boty a tak brodím bos. Prsty u nohou začnu znovu cítit až po půl hodiny chůze. Po osmé přestane sněžit a vyleze slunce.

Chci si nandat sluneční brýle, jsou opět na dva kusy, tentokrát praskla druhá půlka. V devět zastavujeme, snídáme, sušíme stany, spacáky a já opět lepím vteřinovým lepidlem a tejpou prasklé brýle. Pokračujeme ve výstupu k průsmyku, ale jde nám to nečekaně pomalu. Sníh je měký, pořád se do něj boříme. Taky cestu pod sněhem spíš odhadujeme. Z výšky vidíme, že za náma jde ještě jeden člověk. Na vrchol Pinchot Passu (míle 807.1, výška 3.690m.n.m.) se dostaneme až v poledne, tedy o dvě hodiny později, než jsme plánovali.

Moc si ale výhledu neužijeme – za náma už jsou na obzoru zase bubáci a rychle se blíží. Naštěstí míjíme v protisměru dva kluky, tak pak jdeme podle jejich stop. Chvíli sněží a chvíli (asi 20 minut) padají kroupy. Když o něco ustoupí sníh a objeví se stezka, díky všudypřítomné vodě často nevíme, je-li to trail, nebo potok. Okolo jsou jako včera jezera, ale s černou hrozbou v zádech jim dnes nevěnujeme pozornost. V jeden okamžik uklouznu po mokrém kameni a vzpříčená hůlka se zlomí. Tak tohle už vteřinovým lepidlem a tejpou nespravím. Ale lepší hůlka než noha.

Na brodech už se nezouvám. Jednak utíkáme před mraky a není čas, a pak odpoledne je vždy vyšší stav vody, jak sníh rapidněji odtává díky většímu teplu. Potřebuji mít v proudu v nohách větší jistotu.

Ve 14:30 docházíme k plácku na míli 811.3. Je to nejnižší místo, kam se dnes můžeme dostat (3.066m.n.m). Dva stany už tu stojí a navíc začíná hustě sněžit. Neváháme ani minutu, rychle stavíme a za 20 minut už jsme v suchém oblečení a ve spacáku. Na to, že bychom dnes přešli i Mather Pass vzdálený jen 5.6 míle, můžem kvůli počasí zapomenout.

Potřeboval bych do sebe dostat něco teplého k jídlu, ale vařit v tarpu kvůli medvědům nemůžu. Ve čtyři sněžení trochu poleví (ne že by přestalo), tak znovu obouvám mokré boty (a ponožky) a rychle si venku vařím ramen, kam nakrájím velkou porci slaniny, přidám dvě lžíce burákového másla a zaleju to olivovým olejem. Pokud se z toho nepodělám, tak jsem do sebe právě dostal pořádnou porci energie, která by mě měla hřát celou noc. Je pravda, že můj metabolismus měl první dny na trailu s velkým příjmem olivového oleje trochu problémy. To jsem si většinou musel večer nedaleko spaní vykopat díru do země, protože jakmile jsem ráno otevřel oči, měl jsem tak 60 sekund na to dostat se do pozice dřepmo.

Od holky, která vylezla z vedlejšího stanu, aby z něj sklepala sníh, se dovím, že tu jsou už od včerejška od 15.00. Bouřky, jako byla ta noční, jsou prý hlášeny i na dnešek, tak to raději nepokoušeli. Měli jsme tedy veliký štěstí. DG! Od zítřka má už být až do konce týdne pěkně.

Zalézám zpět do spacáku a mám co dělat, abych zahřál promrzlé prsty u nohou. Dnes už podruhé. V půl šesté se otepluje, sněžení se mění na déšť a ze stromů na nás padají hroudy tajícího sněhu. Brzy usínám.

14km (celkem 1.420km)

Přidat komentář