I snídaně je v Casa de Luna společná. Lívance a kafe. Terry rozdává PCT class 2016 šátky. Kdo ho chce, musí předvést taneční kreaci. Výkony, předváděné většinou bez hudby jsou dost bizarní. Mě naštěstí stačilo zahrát a zazpívat „Five foot two“. Čeká mne další … Číst dále…PCT 29. den
Ještě několikrát se v noci probudím s pocitem, že slyším déšť, ale bylo to zas jen popraskávání drátů na hlavou. Vyrážím v šest. Cesta stoupá a klesá pozvolně, křoví podél cesty je často kolem dvou metrů, takže si člověk připadá jako v aleji, nebo na … Číst dále…PCT 28. den
Pozdní vstávání, dopolední poflakování, lepení bot, zašívání kalhot. Skoro všichni, kteří dorazili jako já včera, zůstávají další noc. Pro mne je další proleželej den po tak krátké době nepředstavitelnej. Navíc, 24 mil odtud se nachází další „povinná“ zastávka – Andersonovic Casa de Luna. Takže v … Číst dále…PCT 27. den
Celou noc září měsíc jak reflektor. Ráno je nezvykle teplo: 11°C. Vyrážím v půl sedmé. Vylezu z ďolíku a přede mnou se objeví Tři sestry – Three Sisters Rock. Slezu do údolí, projdu kolem velkého a trochu nechutného kempu Acton KOA a kolem Tří sester … Číst dále…PCT 26. den
Probouzím se do vysoké oblačnosti. Vyrážím v 5:50, cestou na kopec prochazím mrakem a po 100 výškových metrech už mne začíná hřát slunce. Za první dvě hodiny potkám pouze Allena. Na jeho 71 roků má neuvěřitelný tempo. A skoro omluvně říká, že není thru … Číst dále…PCT 25. den
Noc byla klidná, teplá – camp je v ďolíku, dobře chráněný před větrem. Vyrážím v 6:15, míjím čtyřstou mili a v půl deváté snídám na tábořišti místních skautů zvaném Camp Glenwood. Mají tu i jednoduchou chajdu a vodu. Za chvíli sem skutečně nějací skautíci přijedou … Číst dále…PCT 24. den
K ránu začne studeně pofukovat. Pohled na vycházejicí slunce ze spacáku je opět k nezaplacení. Jednotlivě se vytrácíme. Někdo snídá na místě, někdo cestou. Já si své místo najdu po hodině a při snídani pozoruji mraky, zcela zakrývající L.A. Cesta víceméně kopíruje hřeben a stále … Číst dále…PCT 23. den
Po probuzení přijde zpráva od Top Notche: šlapal celou noc a teď už je ve městě – čeká tam na nás. To znamená, že i s pasáží kterou udělal včera dopoledne má v nohách 34.5 míle (55km) za 24 hodin. Teď se nemůžem sebrat a … Číst dále…PCT 22. den
Chtělo by se spát déle, ale tělo uvyklé na zaběhaný denní režim nám stejně nedovolí spát déle než do půl sedmé a nohy, které jakoby tušily, že se po nich dnes nebude nic chtít, se najednou rozbolavěly. Novel, paní domácí, veze synka do školy, … Číst dále…PCT 21. den
Padlo hodně rosy, ale ten pohled ze spacáku na východ slunce za to stál. Obavy z mraků byly liché – válejí se v údolí pod náma. Vyrážím v 7:15, omlouvám se klukům – dnes mám potřebu šlapat sám. Potkáme se odpoledne ve městě. Asi po … Číst dále…PCT 20. den
Vyrážíme s Michaelem kolem půl sedmé a hned narazíme na Mag a Nata. Jdeme dál společně, krajina na dohled konečně přestává být fádně placatá. I když značnou část nám výhled zahaluje mlha. Po pěti mílích začneme klesat k dálnici, abychom u ní po dalších dvou … Číst dále…PCT 19. den
V noci mne několikrát probudil šramot, jak bezprostředním okolí žila noční fauna, ale na návštěvu nikdo nepřišel. Vyrážím v půl sedmé. Dlouho jdu po stráni s výhledem na vyschlou přehradu. Je teplo, obloha bez mráčků. Okolo míle 323.7 narazím na termobox s trail magicem … Číst dále…PCT 18. den