Noc byla klidná, budím se do slunce. Vyrážím v sedm. Cesta jde nezvykle dlouho lesem, poprvé od startu slyším zpívat ptáky. Cedule upozorňují, že procházím skrz soukromé pozemky a že mohu narazit na pasoucí se zvířata.
V dálce opravdu občas zabučí kráva a stepuji mezi čerstvými kravinci. Pár metrů nade mnou se válí mraky, občas se za ně slunce schová, ale teplota se drží na 16°C. Výhledy do kraje dnes nenabízejí taková dramata jako v předchozích dnech. Je to jako když člověk přejde z Beskyd na Šumavu. Za jasného počasí už bych odtud viděl Mount Whitney, ale dnes je mizerná viditelnost.
Oficiálně už se tohle území řadí k Sieře Nevadě. Mezi Tehachapi a Kennedy Meadows se pouštní charakter mění v horský. Ubývá křoví a Joshua trees, stromy jsou vyšší, stín čím dál hojnější.
Snažím se jít pomalu, chci dnes ujít maximálně 16 mil. Úplně jsem minul míli 600. U Robin Bird Spring (míle 602.1) potkám kluka s holkou (Shire a Heather, 23, severní Kalifornie), kteří startovali stejný den jak já. Překvapí mne, že Heather má krosnu s vnějším rámem, to tu vidím teprv podruhé. Probíráme – jak jinak – sněhovou situaci High Sierry. Jdou na to opačně než já – mají cepíny, ale žádný nesmeky či mačky. Nevím, příjde mi lepší průšvihu předejít, než se z něj pak vysekávat. Mimo jiné, minulý týden tahala helikoptéra ze Sierry skupinku hikerů, kteří zůstali uvězněni sněhem z obou stran…
Obědvám u pramene a na hodinku si dřímnu. V jednu doráží Kristýna s Honzou. Taky vegetí.
Ve dvě vyrážím dál. Teplota pomalu vystoupá na příjemných 26°C a já si v borovicovén lese opět připadám jak na Kokořínsku. Umocňuje to písek pod nohama a skalky podél cesty.
Jdu víceméně po vrstevnici, PCT křižuje několik místních trailů. Na míli 608.9 odbočím na nezpevněnou lesní silnici a po 1/4 míli dojdu na Landers Meadow Camp. Je to jen plácek s malým ohništěm, ale hlavně je tu poslední voda na dalších 42.4 mil. V tom úseku jsou sice hlášený vodní kešky, ale na ty se nesmím spoléhat. Má průměrná spotřeba je 1l/8 mil, ve vedru 1l/5 mil. Sedm litrů by mělo stačit. Doráží Honza s Kristýnou, staví stan, vaříme večeři. Oni vaří každý svou, aby se nehádali, na co má kdo chuť. Zkušenost i literatura radí mít jídlo i ve dvojici rozdělené a to včetně drobností jako jsou sušenky, aby se předešlo konfliktům, že jeden vyjí druhému jeho oblíbený kousky, nebo to, co si šetří na později.
Krom nás tu stanuje ještě jeden pár, ale drží se stranou. Chvíli hraju, zpětně nechápu že jsem váhal ukulele vzít. Slunce zapadne, prudce se ochladí. V osm si přejeme dobrou noc.
26km (celkem 1.036m)
Like this:
Like Loading...
