Celou noc září měsíc jak reflektor. Ráno je nezvykle teplo: 11°C. Vyrážím v půl sedmé. Vylezu z ďolíku a přede mnou se objeví Tři sestry – Three Sisters Rock. Slezu do údolí, projdu kolem velkého a trochu nechutného kempu Acton KOA a kolem Tří sester pokračuji dál.
Na míli 451.1 podcházím tunelem pod dálnicí (Highway 14) a po chvíli se ocitám v Vasquez Rocks County Parku.
Je to několik skalních útvarů, kterých bylo v minulosti hojně využíváno jako filmových lokací (Planeta opic, Start trek, Ohnivá sedla a taky … MacGyver).
Taková místní, trochu dramatičtější Divoká Šárka. A tím se pomalu dostávám do dalšího města – Aqua Dulce. No města. Takové sdružení farem. Westernové městečko.
Jedna ulice, kde je krám s potravinami, tři hospody a železářství. Každý člověk zde vlastní koně. A taky tu je místo, které by člověk na PCT neměl minout: Hiker’s Heaven. Manželé Saufleysovi poskytují už deset let PCT komunitě zázemí – zahradu, trailer se sprchou a kuchyní, internet, pračku, šicí stroje na opravy a dokonce jednou denně vozí lidi, kteří si potřebují dokoupit výbavu do REI v L.A.
Mohl bych tu jen nakoupit a vypadnout, ale jednak stále není kam spěchat a pak chci poznat všechno, co k tradici tohohle trailu patří. A tím tohle místo rozhodně je. Dojdu do Hiker’s Heaven kolem jedné, je to míli mimo trail (odbočka na míli 454.5). Dostane se mi krátké instruktáže jak to tady chodí a už si stavím svůj tarp mezi řadu ostatních stanů, které stojí na zahradě.
V bednách u vchodu si vyberu nějaké čisté městské oblečení k zapůjčení a svoje špinavé nechávám v síťovce označené svým jménem v garáži pod regálem plným resupply boxů, které si sem někteří poslali. Dozvídám se, že jsem se o pár hodin minul s českou dvojicí, která jde přede mnou. Je tu rychlý net, tak si vyřídím několik telefonátů domů.
S Cookie Monsterem a Machine Mamma (a partou dalších) se svezem do „centra“. Zajdem do pizzerie a věnujem se oblíbené městské zábavě – akumulaci kalorií. Po návratu už nacházím své čisté prádlo v košíku na zápraží. Zapíšu se na čekací list na sprchu, máčím si nohy v lavoru a kecám s ostatními.
Je tu asi 60 lidí a tak půlku z nich už znám. Panuje tu taková hippie atmosféra, posedává se, někdo hraje na kytaru, někdo hraje karty, všichni se zaobírají nohama.
Po téměř měsíci jsem na tom dost dobře: jeden slezlý nehet, čtyři zatvrdlé puchejře (propichovat jsem musel jen jeden) a odřené paty, které ale už také zatvrdly, takže nic nebolí. Kolena se občas ozvou, ale stačí zvolnit a zas je vše ok. Cítím, že se mi forma za ten měsíc 100% zvedla. Nebýt té situace na Sieře, už bych asi přidal na tempu, ale takhle se snažím nepřekračovat denní dávku 20 mil. A taky mne baví držet se party lidí se kterou se denně potkávám. Vlastně mi to takhle přijde ideální – jít si většinu dne sám svým tempem a občas se s nimi potkávat, pokecat, kempovat, socializovat se.
Po sprše se účastním slávy, manželé Saufleysovi slaví 34 výročí svatby a zároveň 10 výročí provozování Hiker’s heaven. Takže dojde i na dort, po té oheň. Dnes je to delší než obvykle, většina nás dnes doševších si zítra bere „zero“.
Zábava příjemně mírná, připadám si tu jak na letním táboře.
Dobre sa to číta !