PCT 24. den

Posted on

Noc byla klidná, teplá – camp je v ďolíku, dobře chráněný před větrem.

 

Vyrážím v 6:15, míjím čtyřstou mili a v půl deváté snídám na tábořišti místních skautů zvaném Camp Glenwood. Mají tu i jednoduchou chajdu a vodu. Za chvíli sem skutečně nějací skautíci přijedou (auty…). Je to ale zřejmě cizí oddíl, protože jejich vedoucí se mne vyptává na možnosti kempování na PCT směrem na jih, kam se chystají. Seznamuji se s dvěma klukama z Austrálie, jsou to dvojčata (28) – Silver a Platinum. Jsou jak z komixu. Stejný batohy, stejný košile, stejný boty.

 

Vůbec jsem si neuvědomil že je sobota. Proto bylo včera v kempu pár lidí tak podezřele čistých, byli na víkendovém výšlapu. A dnes potkávám spousty day hikerů. Obzvlášť velká je skupina korejců, kteří thru hikerům rozdávají jako trail magic okurky. Stezka několikrát křižuje Highway 2, je víc otevřená, podobá se pouštní části prvních dní. 

 

Neustále se potkáváme s Mag & Natem a Cookie Monsterm & Machine Mamma. Zdá se, že s těmito dvěma páry se budu potkávat ještě nějaký čas – máme stejné tempo.

 

I tady nacházím stopy po požáru. A konečně narazím i na obávaný Puddle-dog bush. Některý je ještě zelený, jiný je seschlý a hnědý. Už zdálky ho člověk pozná po čuchu – voní jako marihuana. A je ho tu strašne moc, někdy nebezpečně blízko stezky. Chvíli zvažuju nenatánout-li si dlouhé nohavice, ale v 32°C to raději risknu a hraju kličkovanou.  

 

Obědvám v jednu na malé skalce nad trailem ve vzácném stínu.

Ve tři se přehoupnu přes hřeben na Pacifico Mountain (míle 412.2) a přede mnou se zase otevřou fantastické výhledy na zvrásněnou krajinu. Často se musím zastavovat a jen tak koukám do kraje. 

 

Zahlédl jsem skunka, ale o bližší seznámení jsem se nepokoušel. Trochu klesám, až chvíli po páté dojdu k rangerské a požární stanici. Tady už je Scott a Allan (71 California). A na stole leží jablka, která tu zanechala trail angel Mary,  před chvíli tu někoho nabírala. Doráží obě dvojice, se kterými jsem se dnes potkával, i australská dvojčata a Lars. Čepujem vodu z kohoutu, ale na písemné doporučení požárníku ji raději filtrujeme. Každý alespoň 5 litrů – čeká nás 25 mil bez zdroje vody. Scott si ode mne bere tejpu a spravuje si rozpadající se boty. Taky mě to čeká. 

 

Vaříme večeři. Scott, Allan a Australani pokračují, my ostatní se odvalíme na písečnej plácek za rangery. Není to nejhezčí místo světa, ale nám už se nikam nechce. A kráse okolní krajiny to neubírá. 

 

V devět spíme. 

38km (celkem 716km)

Přidat komentář