Chtělo by se spát déle, ale tělo uvyklé na zaběhaný denní režim nám stejně nedovolí spát déle než do půl sedmé a nohy, které jakoby tušily, že se po nich dnes nebude nic chtít, se najednou rozbolavěly.
Novel, paní domácí, veze synka do školy, tak se svezem s ním do města. A dlouho snídáme na terase kavárny Village Grind. Bez ohledu na to jaký je den v týdnu (o tom jsme už dávno ztratili přehled), pro nás je tohle nedělní ráno.
Navštívíme místní knihkupectví / antikvariát. Včera, když jsme se bavili o oblíbených knížkách, tak se ukázalo, že Jan nikdy nečetl Kerouaca. Tak se po něm ptáme a překvapuje nás, že paní knihkupkyně vůbec netuší o koho jde. O beatnické generaci v životě neslyšela.
Kaya píše, že dorazí i s Top Notchem. Zůstanu tedy do zítřka. Dnes jsem se dozvěděl, že kvůli průšvihům v minulých letech rangeři přes Sierru nikoho nepustí, dokud nebudou průsmyky průchozí, takže není kam spěchat. Navíc jsem slyšel větu, že tady „vyhrává“ ten, kdo vyrazí jako první z Mexika a dojde do Kanady jako poslední, protože ten si trailu užije nejvíc.
V jednu doráží Kaya a Top Notch. Dostopovali od MacDonalda (míle 341.9). Kaya má velké problémy s nohama, má nateklá chodidla, nevejdou se jí do bot. Poslední etapu šla bosky. Top Notch se bude vracet, nechce těch 27 mil vynechat. Jdem se najíst, sedíme na terase hospody Yodeler. Postupně přicházejí další hikeři, s většinou se známe z trailu. Doráží i Cookie Monster, koupil si v Big Bear City ukulele, tak dojde i na hraní. Po dvou hodinách doráží Pierre. Už si taky vysloužil trail name. Machine Mamma. Šlape jako mašina a přitom je starostlivý jako mamina. Partička je zas na chvíli kompletní.
V šest se vydáváme za Novel, pouze Top Notch se nechává od místního barmana kterému už padla hodit zpátky k MacDonaldu. Zůstává tak den a půl za náma. Říká, že sebou hodí aby nás dohnal, my naopak slibujem, že se budem loudat.
K Novel dorazíme v sedmi: tři Francouzi, tři Němci, jeden Čech. Babylon jazyků. Sedíme venku, když se ochladí vevnitř, koukáme do map, dopisujem deníky, povídáme si s domácími.
A přestože jsme si dnešek užili a rozumově víme, že odpočinek je důležitý, stejně nám v zátylku hryže výčitka, že jsme dnes nešlapali. A o to víc se těšíme na zítřek. Usínáme v jedenáct.
0km (celkem 634km)