V noci mne několikrát probudil šramot, jak bezprostředním okolí žila noční fauna, ale na návštěvu nikdo nepřišel. Vyrážím v půl sedmé. Dlouho jdu po stráni s výhledem na vyschlou přehradu.
Je teplo, obloha bez mráčků. Okolo míle 323.7 narazím na termobox s trail magicem – je v něm studená voda a ovoce – jabka, třešně, banány. Vezmu si jedno jablko, zapíšu poděkování do přiloženého registru s jdu dál.
Následuje úsek, který buď vede přímo po silnici, nebo ji alespoň kopíruje. Míjí místní vodní elektrárnu, která ale působí mrtvým dojmem. Ono asi provozovat vodní elektrárnu v krajině, kterou poslední dobu sužují extrémní sucha, nebude ten nejlepší kšeft.
Pak na míli 325 přeskakuji malý kopec a dostávám se na břeh jezera Silverwood Lake.
To už se blíží dvanáctá. Jdu kousek s Michaelem z Ohia (32), ale pak ho nechám jít, sám si nacházím místo na osamělé kamenité pláži a vařím oběd. Moc lidí tu není, na to že je neděle. Jen se občas přežene motorový člun. Bylo by tu dost prostoru a větru i pro plachetku, ale nevidím žádnou. Po hodině jdu dál. Stezka se ještě chvíli vine podél jezera a pak zas dojde k silnici
Dnes to tedy žádná velká romantika není. Žádná velká převýšení, žádná pastva pro oči. Po většinou jen stezka ve stráni obklopená křovím. O to víc postupuji v poslechu Přemyslovské epopeje. Později odpoledne jdu kus s Tea Timem a jeho 5ti člennou mezinárodní partičkou.
Když kolem páté začneme vyhlížet místa k zakempení, je jich málo a jsou pro 6 lidí malá. Nakonec na jednom (na míli 335.3) zůstanu sám, přece jen oni to už spolu táhnou déle a beze mne se jim bude místo hledat lépe. Stavím tarp, vařím večeři.
Po půl hodině doráží Michael a staví si stan vedle. Dvě hodiny si povídáme a pak jdem spát.
Zapomněl jsem napsat, že už jsem se před pár dny dočkal svého trail name. Všechny tu udivuje má po domácku vyrobená solární nabíječka (ještě jednou díky Tomášovi Š. za návod) a záliba v opravách všeho druhu tejpou (duct tape). To mi vyneslo přezdívku MacGyver. Mohlo to dopadnout hůř. U trail namu jeden nikdy neví, čeho se dočká. Takový Scout to měl jednoduchý – je bývalý skautský vedoucí. Jeho žena Frodo dostala k výročí jejich svatby, v den kdy vyráželi na PCT, prsten s motivy PCT – nesla prsten tisíce mil, jako Frodo.
Top Notch je zkrácenina Top Notch Knot – když byl na AT (Appalachian Trail), nedokázal pořádně zavázat uzel na pytli s jídlem, který před medvědy věšel na strom. Petr K. neustále zkoumal stopy na cestě, odhadoval co má kdo za boty, vysloužil si jméno Footprint. Markéta která šla s ním, většinu cesty v šatičkách a sandálech byla pro všechny kolem Illusion. Dva kluci kteří se váleli v horkých pramenech na Deep Creeku pozorovali, jak se vedle nich dvě holčičky hádají která z nich je oblíbená figurka z My Little Pony: „Já jsem Rainbow Sparkle“ „Ne, já jsem Rainbow Sparkle“. Jeden kámoš se otočí na druhého a napodobí je: „Já jsem Rainbow Sparkle.“ „Jo, jseš.“ A zůstalo mu to. Kluk, který se živil převážně luštěninami si z pochopitelných důvodů vysloužil jméno „Rolling Thunder“. A jak ke svému jménu přišla holka zvaná „Shit bag“ sem psát nebudu, přestože už to bylo literárně zpracováno. MacGyver je ok.