PCT 10. den

Většina lidí si dnes v Idyllwildu bere odpočinkový „zero day“. Kaya chce dokonce navštívit doktora, má pocit, že má něco s kyčlí. Navíc má podle předpovědi dva dny pršet, s pravděpodobností lokálních bouřek. 

Já vstávám v půl šesté, Top Notch taky, ale je na něm vidět, že neví jak mi říct, že chce taky zůstat. Tak začnu já, ať neblázní a v klidu zůstane. Jednak ho už taky zlobily nohy a pak to asi včera v baru nezůstalo u jednoho drinku. Byl to fajn parťák, nakonec má vyšší tempo, tak se třeba ještě potkáme. Zůstává tu s celou partičkou, takže je v dobré společnosti. Mne by zůstat ve městě štvalo. Fyzicky jsem zatím ok, nohy v pohodě, mám jen pár odřenin a otlačenin, které nestojí za řeč, takže nemám důvod zůstávat. 
 
Malé americké město (teda spíš turistický resort) ponořené do mlhy vypadá v půl sedmé v sobotu ráno hodně přízračně. Ale místní pekárna je otevřená, dám  si čerstvý donut a kafe. Jsem jediný host, tak si se mnou paní pekárníková povídá. Když vytáhnu peněženku že zaplatím, jen mávne rukou. Trvám na zaplacení a málem dostanu vyhubováno. Jinej kraj… 
 
Cestou na trail head mne zastaví běžec, jestli vím kam jdu. Když mu to řeknu, poradí mi, abych to vzal raději oklikou, že přímá cesta je zledovatělá a je dost o ústa. Trochu se tomu divím, ale poslechnu ho. Je dojemný jak poznav ve mne evropana převádí při vysvětlování cesty míle na kilometry. Nakonec se z něho vyklube domestikovaný Angličan. 
 
Je pořád hustá mlha a tak se mi podaří minout nenápadnou odbočku na Ernie Maxwell Trail. Naštěstí na to po půl míli přicházím a pak už ji bezpečně najdu. Na ní zhruba po hodině chůze navazuje Devils Slade Trail. Tlak začne lehce stoupat a tlačí mraky přede mnou na hřeben. 

 

V půl jedenácté se konečně na Seddle Junction napojuji na PCT (míle 179.4). Tou dobou se dostanu do mraku a až na pět minut se už z něj dnes nedostanu.

Přestože je sobota, nepotkávám moc jednodenních, či víkendových výletníků. Asi je odradila předpověď. Míjím jen pár běžců a partu skautíků. Pořád stoupám, vyrazil jsem z 1.600m a dostanu se až na 2.760m. Teplota padá na 3°C, začnou se objevovat sněhové jazyky. Nejsou nijak hluboké, 30cm nejvíc, vždy jen pár metrů (maximálně 100). Ale kloužou pěkně, obzvlášť ve stráni. 

 

Pokud jsem do teď pochyboval, jest-li budu na Sieře potřebovat nesmeky (micro spikes), tak tohle mne vyléčilo. Nemít hůlky, párkrát bych si asi nabil čenich. Ráz krajiny nejvíc připomíná šumavský Boubín. Často je nutné obcházet, nebo přelézat padlé stromy přes cestu.

 

Hodně stoupání, hodně klesání. Ale naštěstí z avizovaného deště, natož bouřek nic není. Jen párkrát zasněží. A to jsme se tři dny zpátky pekli na slunci. V půl druhé si vařím oběd (kuřecí rizoto a kafe). U potoka North Fork San Jacinto River (navzdory názvu skutečně jen potok) na míli 186.2 doplňuji zásoby vody na 4 litry: dalších 20 mil žádná voda není. 

 

Před pátou se mi stalo to co už jsem poznal na Korsice – překročil jsem hřeben a najednou jsem se z mraku ocitl v jasném slunečném dni. Trvalo to ale jen 5 minut.

Volám si s Ivanou a Petrou, holkama z Čech, které se v L.A. chystaji na PCT. Vyrážejí příští týden. Jsou nervózní stejně jako jsem byl já před 14ti dny. Vlastně jsem měl hrozný štěstí, že jsem začínal u Scouta a Froda, kde jsem se potkal se spoustou „veteránů“, kteří nás dokázali patřičně uklidnit. Včera jsem si také psal s Rosťou z tříčlenné české partičky, která vyrážela dnes. 
 
Já to balím na míli 189.3. Znovu sněží, vařím si hovězí ragů a přitom kolem prochází holka s koňma. První koně na trailu! A přitom PCT byla původně od 30.let budována právě jako stezka pro koně. Vůbec nechápu, jak mohli ten dnešní úsek zvládnout. Pět minut po nich prošli kolem mne dva bráchové z Texasu a ti vyprávěli, jak viděli tu holku na sněhu uklouznout, sjet kus po stráni, ale koně šli uplně v klidu, jako by nic. 
 
Je docela zima, rychle zalézám, večerní rituály (hygiena, ošetřit, namazat a promasírovat nohy, dopsat deník) a v půl deváté usínám. 
 
30km (celkem 333km)

6 Replies to “PCT 10. den”

  1. Ahoj Kubo,

    nenech se odradit anonymy. Jsem to teď četl jedním dechem a mám jasno, co budu asi číst každý ráno u kafe 🙂 Sám bych chtěl někdy PCT dát a je příjemný mít takhle zprostředkovaný zážitky a informací.

    Drž se,
    Matěj

  2. Pěkný Kubo.Dneska jsem ti vyvěsil link na náš FB,tak ti asi stoupne trochu návštěvnost 🙂 .Ještě reporty Kosáků z CDT a člověk má na půl roku co číst.Dík že si dáváš tu práci a obětuješ čas pro nás.Pic a lehký krok.Tom PS:fotky epesní

  3. Zdravim te, dneska se to zase krasne cetlo, kazdej den se tesim na tve zazitky. Necekala sem, ze me to chytne, lepsi nez serialy! Opatruj se, a pis dal, navzdory anonymum, co asi nemaj co delat. Yveta

  4. Ahoj Kubo,
    díky za super čtení z tvé cesty po PCT a parádní fotky. Každý den u toho snídám 🙂
    Ať se daří a užij si to!

    David

  5. Díky kamarádovi Rosťovi, který už je s přáteli také na trailu, jsem o něm začal více bádat a narazil tak na tvůj blog. Skvělé čtení a fota! Držím pěsti do dní příštích, štěstí na dobré lidi a dobré počasí nad hlavou.

    Pavel Škabraha

Napsat komentář k Yveta Svabova Zrušit odpověď na komentář