PCT 1. den

D-Day. Všechno proběhlo hrozně rychle. 5 aut, 18 lidí v nich, za 70 minut jsme v Campu. Je 7 hodin ráno a všem se nám začíná plnit sen. 

Samozřejmě probíhá fotografický šílenství. Foťáky jdou z ruky do ruky. Skoro to vypadá, že s nimi Scout začne žonglovat.

 

A každý k tomu přistoupí po svém.

 

 Ještě zápis do registru, rozloučení se Scoutem, pohled skulinou v plotu do Mexika a 20 minut po příjezdu už šlapem.  Člověk o tom 2 roky sní a najednou stačilo mrknout a málem by to ani nezaznamel. Tak jo, šlapu, to snad umím. 

 

 Naše grupa se během pěti mil zcela roztrhala a je to tak fajn. Stejně jsme si nepovídali. Ne že bychom si neměli co říct, ale bylo vidět, jak si to každý prožívá po svém. 

 

 Na poušť je kolem dost zeleně. Zpočátku je příjemně, ale o deváté udeří vedro. Táhnout 6 litrů vody má své opodstatnění. Je vidět dost zvířat – veverky, trpasličí zajíce a hady. 

 

 A pak najednou má cesta málem skončila, ješte dřív než pořádně začala. Nebyl to had, ale obyčejná včela. Dostal jsem pigáro těsně vedle oka. Hispánský section hiker s olbřímým batohem mi pomohl vytáhnout žihadlo. Pro jistotu jsem si zobnul dva Zyrtecy. Je to dobrý, nenatéká to. Po chvíli potkám mladíka, který si říká Top Notch (22, Missouri). Mám trochu problém s jeho akcentem, ale nakonec docela jde. Loni absolovoval Appalachian Trail, a má docela ostrý tempo. Za chvíli ho ztratím z očí. 

Je mi hrozně. Ještě před půlrokem bych to dával s prstem v nose. Terén není náročnej. Ano, jsou to serpetýny nahoru dolu, ale nijak velký převýšení. Jen to slunce. Žel posledního půlroku jsem toho díky práci nachodil minimálně, nestihl jsem se fyzicky připravit, přibral jsem 5 kilo a tak se teď cítím jako sra.ka májová. Teplota 37°C. V poledne každý hledá trochu stínu, snaží se přitisknout ke skále, nebo pod vzrostlejší keře. Občas se objeví i strom. Pod jedním najdu odpočívajícího Top Notche ještě s třemi hikery. Přidám se k nim, ubalím si sýrovou tortilu a užívám si 90ti minutovou siestu. Vyrážíme v půl druhé s Top Notchem. Tempo se nám srovnalo, ale spíš než že by se mi zvedlo, tak jemu zvadlo. Žádný stín nemineme bez chvilky odpočinku. Co chvíi nám nad hlavou burácí helikoptery – to asi pohraničníci nahánějí mexické imigranty. A nebo pašeráky.

Potkali jsme holku (Nima, 25), která se schovávala ve stanu před horkem. Prý že je fajn, ale byla na cestě z Campa už třetí den. Máme vyřídit jejím parťákům co na ní čekají v Lake Morena, že je v pořádku. Dva kluci co šli před námi ji nechali litr vody a Top Notch jí dává její šátek, který našel o pár mil níž.

 

 Na míli dvacet u Lake Morena narazíme na rozcestník, kde z popisu není úplně jasný kudy se vydat. Top Notch ještě s dvěma klukama koukají do mapy, do mobilů, do Yogi’s booku a mudrují. Když už to trvá moc dlouho, prohlásím  „Kupředu levá“ a kluci mne po chvíli neochotně nádledují stezkou vlevo. A dojdem dobře, do kempu kam jsme měli namířeno. Dlužno dodat, že ta pravá cesta tam vedla taky. Je 17:30. Najdeme plácek, který je vyhrazen PCT hikerům. Už jich tu dost je. Pár se jich vyptává na Nimu a vypadají dost nakvašeně, že ještě nedorazila. Všichni staví stany, já zkusím širák. Tenhle kemp je první místo kde je voda na cestě z Campa. Mejeme si nohy, plníme láhve, vaříme večeře (rýže s tuňákem), koukáme do map a do water reportu. Zítra bychom měli narazit na zdroj vody po 6ti mílích, tak toho nebudeme muset táhnout tolik. 

 V devět (hikers midnight) usínám, měsíc mi jak reflektor šajní do očí. Vrtulníky lítají i v noci. 

32km

2 Replies to “PCT 1. den”

  1. Taky sleduju a napjatě očekávám další hlášení. Na první den jsi utržil dost zážiků…Ať se Ti dobře šlape, chytneš formu a fajn lidi. Co noční širý nebe? Bylo hvězdný? Stačil sis vůbec všimnout, než jsi upad do tomatu?!

Přidat komentář