Camino 23. den

Posted on
Ráno kolem mne prošlo něco velkýho a funícího, ale než jsem stačil vykouknout, bylo to pryč. Kůň? Ležel jsem 5 metrů od lesní cesty s minimálním průhledem, takže klidně to mohl být kůň, ale před šestou ráno? Už se to nikdy nedovím. V 6:20 jsem na té cestě já a v 8:30 přicházím do Santiaga. Cestou jsem zmátl pár pelegrínů, kteří si mysleli, že jsem si spletl cestu a vracím se a že tudíž i oni jdou špatně. Procourám se městem, posnídám, dám si kafe.
Když už mne město nebaví, vyrazím na letiště. Leží na Caminu a je to 15km. Nemám co dělat, tak jdu pěšky. Přidá se ke mě Flamming (43), dánský učitel, který po 22 letech učení úplně vyhořel, takže musel vyhledat psychiatrickou pomoc, až ho žena (mají 6 dětí) poslala na Camino. Hrozně milej kluk, akorát neví co teď má dělat, protože učit už určitě nebude. Cestou potkáme v protisměru Maďarku Annu, málem jsem ji nepoznal, ale rádi se vidíme. Judit je pořád dva dny za ní, ale taky to zvládá. Flamming spěchá na letadlo, tak do toho šlápnem a v 13:00 jsme na letišti. Flamming odlétá a já se jdu natáhnout k nedalekému lesu. Mám ještě několik hodin čas.
V pět to bude 22 dní co jsem vyrazil. 1.012 ujitých km mi dává hezký denní průměr 46km. Nešel jsem na výkon, jen tak aby mne to furt bavilo. Ale chodidla mám docela ošlapaný. Jinak až na ty dva permanentní puchýře a občas bolavý koleno, který se ale vždy po chvíli rozchodilo, bez zdravotní komplikace. Jo taky mne občas večer bolela achilovka, co jsem měl natrženou, ale s tím se dá žít. Když to začalo bolet pomohl Flector gel.
Pospávám ve stínu u remízku před letištěm, vařím si polívku a čaj, přebalím se na let (vše z kapes batohu do hlavní části, odstranit přídavné smyčky, kapsy, kompas), připravím si cabin bagage (lehký baťůžek od SeaToSummit, který jinak používám na drobnosti jako lékárnička, HyPo, PsaPo, filtr na vodu a tak).
Rozečítám historický thriller “A odpusť nám naše viny”, který se dost podobá “Jménu Růže”. Hned mne to chytne.
V půl deváté odlétám a po desáté jsem v Barceloně. Než bych se dostal do města bylo by půl dvanácté a tak se raděj ukládám jako mnozí jiní na lavičku a poměrně úspěšně pospávám.
24km (celkem 1.012km)

One Reply to “Camino 23. den”

  1. Přečetla jsem ty tvé zápisky jedním dechem. A 1000 km pěšky si přidáván na seznam věcí, které chci jednou podniknout.. Díky za inspiraci. A smekám před tvým tempem. My zvládali v nejlepe vytrenovanem obdobi tak 35 km, ale je fakt že s dvojnásobným batohem 🙂

Přidat komentář