Camino 7. den

Ještě těsně před setměním jsem se probudil tím, že na mne padla rosa. Říkám si, nechám to bejt, do rána to uschne. Jak jsem ve dvě ráno zjistil – neuschlo. Naopak. Rosa padala furt a mokré peří, jak známo, nehřeje. A k tomu teploměr na nule! Rychle jsem postavil tarp a vzal si lehkou péřovku – tepelnej komfort rázem o 200% lepší. Balím před svítáním, musím projít asi 700 metrů mokrým polem, takže jsem okamžitě po pás durch. V 6:20 jsem na na cestě. Za Beloradem (770m) si na lavičce vařím poridge a čaj. Podle řeči odhalím dvě holky z Olomouce (cca 30.let) – konečně někdo z Čech. Když viděly jak suším a vařím okomentovali to “no jo, kempujou jen Češi…” Dojím, doháním je – holky jsou na cestě ze SJPDP už 12 dní, nespěchaj berou to jako životní mezník. V Villambistia se odpojujou, jdou na kafe. Ve Villafranca Montes de Oca konečně objevuji obchod. hladový ze včerejška kupuju chleba, sýr, jablka, banány, čokoládu a litr mléka. Za rohem na lavičce podruhé snídám: je to skvělý. Pak se cesta konečně odtrhla od silnice, hodně stoupá, vede dlouho borovým lesíkem. Vypadá to tam jako v okolí Mácháče. Je jasno, teplota stoupá ke 30°C.

Poslouchám Hotel New Hampshire. Na vrcholu Alto de Valbuena (1162m) rozkládám na lavičkách vše mokré ze včerejška a suším. Povídám si s právě penzionovaným párem z kanadského Calgari. Okolo druhé docházím do San Juan de Orteg (1040m), v kostele chytám konec francouzské mše. U pítka si přeperu ponožky a odepínací nohavice od kalhot, jedna paní si mne fotí, má z toho druhý vánoce. Po hodinovém odpočinku razím dál do údolí, pak zas přes vrchol Matagrande (1078m) kolem ostnatým drátem obehnanýho vojenského újezdu.

Pak už začíná být okolí dost industriální. Zvažuju, jestli to zabalit před 40km, nebo to kousnout a dojít až do Burgosu, čili dát přes 50km. Nakonec volím 2. variantu s tím, že poprvé přespím v ubytovně. Předměstí velkého města je tradičně hnusný, na 10 km mizí pelegrínský značky, nohy začínaj bejt ucaprtaný. Utěšuji se, že si alespoň vše pořádně přeperu a dobiju baterky. Když se blížím k městský ubytovně (21:00) odchytne mne chlapík na kole, že prý je tam plno, a že mi ukáže laciný penzion. Nejdřív s ním jdu, ale pak mi to příjde divný, vymluvím se na prachy a mažu do tý ubytovny. Volnou postel měli. Pravda poslední (ze 550 lůžek), ale jo. Takže spím za 5€ pod střechou. Nakonec neperu – není kde sušit. Ještě se běžím ven odměnit za dnešní výkon – dávám si poctivýho burgera (když už jsem ve městě Burgos). Obsadím poslední z 5ti zásuvek v ložnici (20 paland a dva singly) a dobíjim alespoň powerbanku a telefon zatím co dopisuju deník. Spát jdu v 23:00, mám horní patro palandy. Powerbanku nechávám v zásuvce, snad ji nikdo nečórne – je až za rohem u sprch. Usínám za mohutného chrápání spolunocležníků, ale špunty v uších odvádějí svou práci dobře. Vypnu během vteřiny.